PŘÍLEŽITOST KE HŘÍCHU - TÉMA 233 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 14. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 9.7.2023

Příležitost ke hříchu je vnější okolnost, která usnadňuje hřích. Příležitost sama o sobě není ještě pokušení, nýbrž zdroj pokušení, protože teprve z příležitosti vzniká pokušení. Rozeznáváme příležitost blízkou a příležitost vzdálenou. Blízkou příležitostí rozumíme osobu, společnost, místo a vůbec všechno, čím upadáme do velkého nebezpečí hřešit. Vzdálená příležitost je tam, kde je nebezpečí hříchu jen malé. Vzdálených příležitostí je plný svět, protože vše nám může dát podnět k pokušení. Blízká příležitost může být dobrovolná nebo nedobrovolná. Dobrovolná příležitost je ta, do které se sami vydáváme, a ve které prodléváme dobrovolně. Nedobrovolná příležitost je ta, kterou opustit nemůžeme vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Pokušení je lákání ke hříchu. Pokušení nás láká, abychom udělali něco, co se Pánu Bohu nelíbí. Když člověk jen tak o něčem přemýšlí a neláká ho to ke hříchu, není to pokušení. Když však přidá svůj souhlas ke špatné věci, pokušení se stává hříchem. Pokušení je jako pekelná jiskra, která padá na tvé svatební roucho utkané pro nebe, na Boží milost posvěcující. Tuto jiskru musíš ihned a zavčas uhasit, aby ti nepoškodila nebo nezničila drahocenné roucho posvěcující Boží milosti. Příčinou hříchu je jednak převrácená lidská vůle: „ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, krádeže, křivá svědectví, rouhání,“ (Mt 15,19), jednak je tu pokušení, které působí tito tři: tělo, svět a ďábel. Zlou žádostivostí těla je porušená lidská přirozenost, jež záleží ve vzpouře těla proti duchu a jež je následkem prvotního hříchu. Tělo například pokouší k nestřídmosti, nemravnosti, lenosti. Svět, to jsou zlí lidé smýšlející světsky. Ti svádějí ke hříchu slovem i skutkem, špatným příkladem, pokoušejí obrazem, tiskem, divadlem, filmem, televizí či zábavou.  Ale i ostatní pozemské věci, které vidíme kolem sebe, mohou podráždit smyslnost. Ďábel s ostatními zlými duchy pokouší vnukáním zlých myšlenek a žádostí. Že ďábel pokouší lidi, dokládá Písmo svaté Starého i Nového zákona. Ďábel pokoušel Adama a Evu už v ráji (Gen 3,1-6). Ďábel pokoušel i Pána Ježíše na poušti (Mt 4,1-11). Pán Bůh dopouští pokušení, aby nás zachoval v pokoře a bdělosti, a aby nás zkoušel a rozmnožil naše zásluhy.

Jak bojovat proti pokušení? Pravdivě pojmenovat fakt, že toto je pokušení. Odpírat pokušení hned od začátku, projevit postoj pokory, ukázat postoj důvěry v Boha, modlit se a prosit, aby Pán Bůh člověka posílil, osvědčit úkon ctnosti opačný k pokušení, utéci od blízké příležitosti ke hříchu, pokušení proti víře ignorovat, pokušení dotěrná, která dlouho sužují svědomí člověka, svěřit zpovědníkovi.

Jak se zachovat, když se nám podaří zvítězit nad pokušením? Poděkovat Pánu Bohu, že nám dal sílu zvítězit, vždyť je to jeho dar. Nepropadnout pýše a nemyslet si, že jsem tak dobrý, že to „já“ jsem zvítězil; dát si o to větší pozor na další pokušení. Jak se zachovat, když jsme pokušení nepřekonali a zhřešili? Vyvarovat se nepřiměřenému zármutku. Ihned vzbudit upřímnou lítost a opravdové předsevzetí, že nebudu již takhle jednat a co nejdříve se z toho vyznám ve svaté zpovědi. Dál daleko horlivěji pokračovat ve svých obvyklých zbožných úkonech, jako jsou modlitba, mše svatá. Zamyslet se, zda jsme nezpůsobili nějaké pohoršení a dané pohoršení napravit.

Prostředky proti pokušením jsou přirozené a nadpřirozené. K přirozeným prostředkům náleží bdělost nad smysly a obrazotvorností, opatrnost ve styku s lidmi, střídmost, půst, pracovitost aj. Nadpřirozenými prostředky jsou modlitba, častá vzpomínka na Boha všudypřítomného a vševědoucího, častá vzpomínka na poslední věci člověka, časté přijímání svátostí, úcta Panny Marie, anděla strážného a svatých patronů a mnohé další.

Příležitost a pokušení jsou mocní nepřátelé naší spásy, proto se Církev ustavičně modlí o pomoc proti nim. Správně se říká: „Příležitost dělá zloděje.“ Kdo nemíní zanechat těžkého hříchu nebo dobrovolné příležitosti k němu, nemá opravdového předsevzetí.  Kdo se chce opravdu polepšit a zachovat si posvěcující Boží milost, chrání se každé příležitosti ke hříchu, často a pravidelně se modlí, dává pozor na kázání, čte náboženské knihy a časopisy, aspoň jednou za měsíc přistupuje ke svaté zpovědi a pravidelně ke svatému přijímání, zúčastní se duchovních cvičení a podobně.

Matonick.