„LIDSKÉ CTNOSTI“ - TÉMA 248 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 27. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 8.10.2023

Ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro. Lidské ctnosti jsou ustálené sklony a postoje, trvale nabyté dokonalosti rozumu a vůle, které vnášejí řád do našeho chování a skutků. Jejich plodem je sebeovládání a radost při úsilí o mravně dobrý život. Mohou být seskupeny kolem čtyř základních (kardinálních, mravních) ctností, které jsou: moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost.

Moudrost  – bývá nazývána rozvážností nebo opatrností. Má ji ten, kdo v konkrétních životních situacích ví, jaké prostředky použít, aby nejlépe dosáhl cíle. K jejímu osvojení je zpravidla třeba určitá životní zkušenost. Můžeme říci, že každý hřích je proti rozvážnosti, protože každý hřích je pošetilostí, kterou člověk škodí sám sobě

Spravedlnost – dává a nechává každému, co mu náleží. Spravedlnost se zabývá vším, co má vztah k bližnímu a má na mysli jeho dobro. Žijeme stále ve vztahu k někomu, ať už je to člověk nebo Bůh („ctnost zbožnosti“), dotýká se proto celého našeho života a všech přikázání Desatera.

Statečnost – je mravní ctnost duše nikoli tělesná zdatnost, je však mezi nimi obdoba. Člověk statečný bude pevný v úsilí o mravní dobro a překoná překážky, které se mu postaví do cesty. Posiluje rozhodnutí odporovat pokušení.  Dává odvahu k tomu, aby se člověk zřekl svého života při obraně spravedlivé věci.

Umírněnost – je od slova míra. Vede ke správnému užívání stvořených dober a příjemností, jako je jídlo,  pití a jiná potěšení. Zabezpečuje vládu vůle nad pudy a udržuje touhy a vášně v mezích počestnosti.  Ovládneme-li své tělo, je výsledkem vnitřní svoboda, pokoj a radost.

Lidské ctnosti, nabyté výchovou, jsou Boží milostí očišťovány a povznášeny. S Boží pomocí utvrzují charakter a usnadňují konání dobra. Ctnostný člověk je šťasten, že je může uplatňovat v praxi. Pro člověka zraněného hříchem není snadné uchovat mravní rovnováhu. Dar spásy, který nám udělil Kristus, nám dává nezbytnou milost, abychom neustále   o ctnosti usilovali, o milost světla a síly prosili, přijímali svátosti, spolupracovali   s Duchem svatým, jednali podle jeho nabádání, vystříhali se zla a milovali dobro. „Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“ (Mt 5,48). To znamená, že na cestě k Bohu musíme vnitřně růst. Pouze z vlastních sil můžeme učinit nanejvýš první krok. Bůh podněcuje svou milostí lidské ctnosti a navíc nám propůjčuje ctnosti božské, s jejichž přispěním bezpečně směřujeme k Božskému světlu.

Matonick.