„VŠEOBECNOST CÍRKVE“ - TÉMA 249 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 28. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 15.10.2023

K církvi patří anebo jsou k ní zaměřeni jak věřící katolíci, tak ostatní věřící v Krista, tak konečně všichni lidé, kteří jsou Boží milostí ke spáse povoláni. K lidem, kteří ještě nepřijali evangelium a různými cestami  směřují ke všeobecnému společenství  Božího lidu, zaujímá církev katolická  po 2. vatikánském koncilu  specifické vztahy. V dialogu s nimi nachází  tu nejlepší cestu k odstranění případných sporů. Už nehovoříme o tom, co nás rozděluje, ale o tom co nás spojuje.  Poutem církve s nekřesťanskými náboženstvími je především společný původ a společný cíl: „Všechny národy tvoří přece jedno společenství, mají jeden původ, protože Bůh dal všemu lidstvu přebývat na celém povrchu země. Mají také jeden poslední cíl - Boha. Jeho prozřetelnost, projevy jeho dobroty a spasitelné úmysly se vztahují na všechny lidi, dokud nebudou sjednoceni ve Svatém městě.“ (2. vat. koncil). Mnozí však ve svém náboženském chování a konání vykazují chyby, které v nich znetvořují Boží obraz. Právě proto, aby znovu shromáždil všechny své rozptýlené a zbloudilé děti, Bůh Otec chtěl svolat celé lidstvo v církvi svého Syna. Církev respektuje všechno, co je na jiných náboženstvích dobrého a pravdivého. Ctí a podporuje svobodu vyznání jako jedno ze základních lidských práv. Přesto si je vědoma toho, že Ježíš Kristus je jediným Spasitelem všech lidí. On jediný je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Katolická církev učí (2.vat. koncil): „Posvátný sněm … na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným ve svém těle, církvi.   On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu potvrdil zároveň i nutnost církve, do které lidé vstupují křtem jako branou. Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil církev jako nezbytnou, a přesto by nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat.“ „Věčné spásy mohou však dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.“             

Bůh si ovšem může cestami, které jsou známy jen jemu, přivést lidi, kteří bez vlastní viny neznají evangelium, k pravé víře v něho. Církev byla poslána Bohem k národům světa hlásat evangelium všem lidem. „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,19-20). Konečným cílem misie není nic jiného, než aby se lidé podíleli na společenství, které existuje mezi Otcem a Synem v jejich Duchu lásky. Bůh „chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4). Spása se nachází v pravdě. Ti, kteří poslouchají hnutí Ducha pravdy, jsou již na cestě ke spáse; avšak církev, které byla svěřena tato pravda, musí jít vstříc jejich touze, aby jim ji přinesla. Právě proto, že církev věří ve všeobecný plán spásy, musí být misionářská.

Duch svatý je hlavní osobou pro celé poslání církve. Je to on, který vede církev stejnou cestou, jakou šel Kristus, totiž cestou chudoby, poslušnosti, služby a sebeobětování až k smrti, nad kterou Pán zvítězil svým zmrtvýchvstáním. Jako Kristus vykonal dílo vykoupení v chudobě a v pronásledování, tak je i církev povolána vydat se toutéž cestou, aby lidem zprostředkovala plody spásy. Církev jde spolu s celým lidstvem, sdílí s ním týž pozemský osud a je jakoby kvas a duše lidské společnosti, kterou má v Kristu obnovit a přetvořit v Boží rodinu. Hlásá evangelium národům a skupinám, které ještě nevěří v Krista, vytváří křesťanská společenství, zakládá místní církve, vtěluje evangelium do kultur jednotlivých národů. Církevní misie vyžaduje úsilí o jednotu křesťanů. Vždyť také rozdělení křesťanů brání církvi uskutečnit plnost katolicity jí vlastní v těch, kteří jsou k ní sice křtem přidruženi, ale jsou odloučeni od plného společenství s ní. Misionářská činnost zahrnuje ohleduplný dialog s těmi, kteří ještě nepřijímají evangelium. Jestliže totiž hlásají radostnou zvěst těm, kteří ji neznají, je to kvůli tomu, aby upevňovali, doplňovali a povznášeli pravdu a dobro, které Bůh rozšířil mezi lidmi a národy, a aby je očišťovali od omylu a zla „k Boží slávě, k zahanbení zlého ducha a ke štěstí člověka“ (2.vat koncil). Církev je všeobecná. Hlásá celou víru. Nese v sobě a spravuje plnost prostředků ke spáse. Je poslána ke všem národům. Obrací se ke všem lidem. Svou podstatou je misionářská.

Matonick.