„KŘESŤANSKÁ MOUDROST (PROZÍRAVOST)“ - TÉMA 256 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 32. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 12.11.2023

V mravním životě člověka mají zásadní funkci čtyři ctnosti. Nazývají se „základní neboli kardinální“. Jsou to: moudrost (prozíravost), spravedlnost, statečnost a mírnost. Všechny ostatní ctnosti jsou seskupeny okolo těchto základních ctností.

Moudrost (rozvážnost, rozumnost, prozíravost) z pohledu věřícího křesťana je ctnost, která dává praktickému rozumu schopnost, aby v každé situaci rozeznal, co je naše pravé dobro, a zvolil přiměřené prostředky k jeho konání. Moudrost bezprostředně řídí úsudek svědomí. Moudrý člověk rozhodne a uspořádá své chování podle toho úsudku. Člověk vedený moudrostí ví, co chce, zná svůj cíl, volí správné prostředky, nepředbíhá, nechce víc, než může chtít, a tak jde pevně a vytrvale vpřed. Na úkony denního života hledí jako na povinnost, jíž se dostává blíže k Bohu. I každou maličkost takto chápe. Celý život je mu povinností a povinnost službou Bohu. Kdo dosáhne vysokého stupně moudrosti, dosáhne také vrcholu štěstí. Jednáním totiž tíhne k pravému dobru, k Bohu. Proto je moudrost jakýmsi souhrnem veškeré dokonalosti a obsahuje všechno štěstí člověka. Odstraňuje z jeho životní cesty všechno marné a zbytečné, učí na všechno hledět ve světle Božím. Tak dělá pořádek v duši i ve všech jejích schopnostech. A v duši nastává klid, který je živnou půdou pro hluboký život s Bohem. Člověk je moudrý, umí-li rozlišovat podstatné od nepodstatného, stanovovat si správné cíle a volit si ty nejlepší postupy k jejich dosažení. Teprve moudrý člověk dokáže uplatňovat spravedlnost, statečnost a střídmost při konání dobra.

Moudrost se týká jednotlivých úkonů lidského života. Proto má všemu jednání člověka předcházet úvaha rozumu podporovaného vírou. A když člověk při takovéto úvaze nehledá jen sebe a jen své vlastní zájmy, nýbrž zájmy Boží,  anebo aspoň hledí  také na dobro druhých, bude jistě uvažovat správně. Už touto zdrženlivostí, spojené s úvahou, předejde moudrý člověk výstřelkům nezdravé horlivosti, bude rozvážně i shovívavě přihlížet k okolnostem a naučí se i čekat. Vlastně tím jaksi napodobuje samého Boha v jeho odvěkém klidu, s jakým na vše mocně pohlíží, vše soudí a ve všem bezustání působí. Prozíravost odstraňuje nebezpečí nerozumné horlivosti. Učenlivost zase brání člověku jednat ukvapeně. Nepředbíhá, hledá radu u zkušených, starších. A tak se člověk uchrání před nejedním pádem, omylem, chybou. Díky ctnosti moudrosti uplatňujeme mravní zásady v jednotlivých případech, aniž bychom se mýlili, a překonáváme pochybnosti, týkající se dobra, které máme vykonat, nebo zla, kterému se máme vyhnout. Praktická moudrost je vůle konat správné věci. Je dovedností používanou v běžném životě. Řídí uplatňování morálních zásad v praxi.  Tak prosil úpěnlivě Šalomoun Boha o vladařskou moudrost a takové odpovědi se mu dostalo (1 Král 3, 7.9 – 14):

 „Hospodine, můj Bože, ustanovil jsi mě za krále namísto mého otce Davida, svého služebníka, a já jsem zcela mladý muž, neumím si počínat vladařsky . Dej proto svému služebníku srdce plné rozvážnosti, aby vládl tvému lidu, aby rozlišoval mezi dobrem a zlem.“ Očím Pána se zalíbilo, že Šalomoun vznesl tuto žádost, a Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal sis pro sebe ani dlouhý život ani bohatství ani život svých nepřátel, nýbrž sis pro sebe vyžádal schopnost rozvážného rozlišování, udělám, co jsi řekl: dávám ti moudré a rozumné srdce, jaké neměl nikdo před tebou a jaké nebude mít nikdo po tobě. A dokonce i to oč jsi nežádal, ti dávám také: bohatství a slávu jako nikomu z králů.“

Matonick.