„ÚČAST LAIKŮ NA KRISTOVĚ KRÁLOVSKÉM ÚŘADĚ“ - TÉMA 258 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE SLAVNOSTI KRISTA KRÁLE NEDĚLE 26.11.2023

Věřící laici (Christifideles laici) v církvi patří k Božímu lidu, který je v Písmu představován dělníky na vinici:  "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici" (Mt 20, 1–2). Taková vinice je celý svět, a my na něm (srov. Mt 13,3 7-38), který  podle Božího plánu působením Ducha svatého na lidské  duše je připravován na příchod Božího království. Volání Pána Ježíše: "Jděte i vy na mou vinici", zaznívá dějinami od té doby až do dnešních dnů. Pán se obrací na každého člověka.  Také laici jsou jím osobně voláni a vyzýváni k práci  pro církev i pro svět.  Druhý vatikánský koncil nám znovu připomněl, že poslání Krista, kněze, proroka, učitele a krále skutečně dále  v církvi pokračuje. Na tomto trojím poslání mají účast všichni, celý Boží lid.

K úřadům, které jsou Kristu vlastní, patří také úřad královský. V něm  dává Kristus jím založené církvi účast na svém kralování. Jestliže jsou laici částí církve, ostatně oni jsou církev, tak z toho vyplývá, že jsou spojeni s nejvyšším „Pastýřem církve“ i při jeho kralování. „Kristus chce totiž i prostřednictvím věřících (laiků) rozšířit své království, totiž království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje” (LG 36). Kristus je volá, učí, vzdělává a vychovává. Udělil jim dar královské svobody. Aby mohli hlásat evangelium, musí si však nejprve osvojit učení víry a křesťanských mravů. Bez modlitby a sebezapření, bez nadpřirozeného směrování ovšem království Kristovo budovat nelze. Neboť toto království je cestou k věčné blaženosti a jeho síla a moc spočívá v milosti Boží. Vláda Kristova začíná tam, kde je přemožena vláda hříchu. Jestliže snad společenské zřízení nebo životní podmínky svádějí ke hříchu, laici je mají spojenými silami ozdravovat, aby byly ve shodě s požadavky spravedlnosti a přispívaly ke ctnostnému životu. Tato činnost naplní kulturu i lidská díla mravními hodnotami. Laici jsou posláni, aby se ve společnosti zasazovali o růst Božího království mezi lidmi. 

Hlavním posláním laiků je, aby se všeobecně dosáhlo tohoto úkolu ve světě. Jejich odborné znalosti ze světských oborů a jejich činnost, vnitřně povýšená Kristovou milostí, přispívají k tomu, aby podle řádu daného Stvořitelem a ve světle jeho Slova, lidská práce, technika a civilizace zpracovávaly stvořené hodnoty ku prospěchu všech lidí, lépe je mezi nimi rozdělovaly a přispívaly podle svých možností ke všeobecnému pokroku v lidské a křesťanské svobodě. Takto prostřednictvím členů církve Kristus bude stále více osvěcovat svým spasitelným světlem celou lidskou společnost.

 Laikové jsou povoláni ke spolupráci se svými pastýři  přímo  ve službě církevnímu společenství. Přispívají k tomu nejrůznějšími službami, podle milosti a darů, kterých se jim od Pána dostalo. Mohou je v církvi uplatnit i při výkonu řídící moci, vždy však  se snahou pečlivě  rozlišovat práva a povinnosti, které jim pro jejich příslušnost  k církvi, nebo jako členům světské společnosti patří. Laik není křesťanem druhé kategorie, protože má podíl na Kristově kněžském úřadě (všeobecné kněžství). Přispívá k tomu, aby lidé v jeho okolí (ve škole, při vzdělávání, v rodině a v povolání) poznávali evangelium a učili se milovat Krista. Svou vírou ovlivňuje společnost, ekonomiku a politiku. Podporuje život církve například tím, že přijímá službu ministranta nebo lektora, slouží jako vedoucí modlitební skupiny, pracuje v církevních sdruženích a radách (např. ve farní radě a ve správě církve). Právě mladí lidé by měli intenzivně zvažovat, na kterém místě je Bůh potřebuje.  „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování“ (Ef 4,7).

Na základě své příslušnosti ke Kristu, Pánu a Králi celého světa, mají laikové účast na jeho královském úřadu a jsou jím povoláni ke službě Božímu království a jeho šíření    v dějinách lidstva. Toto křesťanské "království" žijí především tím, že vedou duchovní boj, aby zvítězili v sobě nad vládou hříchu svatostí svého života a dále tím, že obětují sami sebe v lásce a spravedlnosti ke službě Ježíši Kristu, který je neustále přítomen ve všech bratřích, i v těch nejnepatrnějších.

Matonick.