„ALESPOŇ JEDNOU V ROCE SE ZPOVÍDAT“ - TÉMA 276 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 2. NEDĚLI POSTNÍ 25.2.2024

Postní doba je příhodným časem pro obnovu chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otce. Začíná udělováním „popelce“ – kněz sype popel na hlavu s výzvou: „Čiňte pokání(obraťte se) a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15). Těmito slovy zahájil Pán Ježíš své poslání na zemi, aby uvedl člověka na cestu života, aby smířil lidstvo s Otcem. Měl moc a právo hříchy odpouštět a má  je i dnes, a to prostřednictvím svých "služebníků a správců Božích tajemství" (srv. 1 Kor 4,1). Tuto moc a právo jim předal v den po svém slavném zmrtvýchvstání, kdy se zjevil ve večeřadle svým apoštolům a řekl jim: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." (Jan 20,21). To znamená - ono poslání, které jsem dostal od Otce, předávám vám. A dále jim řekl: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." (srov. Jan 20,22-23).

Jednou ze svátostí katolické církve je svátost smíření, jejímž prostřednictvím katolický věřící vyznáním vlastních hříchů může ke smíření s Bohem a církví dojít. Také se nazývá svátostí pokání, odpuštění, obrácení nebo též  zpověď.  Druhé přikázání katolické církve: „Vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok“,   zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti pokání, kterou pokračuje dílo křestního obrácení a odpuštění.  Podle tohoto církevního přikázání každý věřící, jakmile dospěl do věku užívání rozumu, je povinen alespoň jednou za rok upřímně vyznat zejména své těžké hříchy. Kdo si je vědom, že se dopustil hříchu smrtelného, nesmí přijímat svaté přijímání, i když má velikou lítost. Nejprve musí obdržet svátostné rozhřešení. Leda že by měl závažný důvod, proč jít k svatému přijímání a nebylo mu předtím možné sehnat zpovědníka. Děti mají přistoupit ke svátosti pokání hned před prvním svatým přijímáním. Samozřejmě, že k řádnému duchovnímu růstu patří slavení svátosti smíření častější. Měsíční nebo dvouměsíční interval je velmi moudrý. Dokážeme se tak lépe znovu duchovně vzchopit. Pravidelné a časté přijímání doteku Kristova milosrdenství  je potřebné k obnovení a  k udržení stability duševního zdraví. Co je to pokání a obrácení? V běžné hovorové hebrejštině  tato slova znamenala: "změnu cesty a pociťování lítosti". V náboženském jazyce pak vyjadřovala nové orientování se ve všem jednání, odvrácení od toho, co je zlé a navrácení se k Bohu. Původním smyslem pokání je neustálá revize (dosavadního) směru naší životní cesty. Obrácení vede člověka k počátku a zdroji křesťanského života – ke křtu. Křtem Bůh člověka činí účastným na svém životě. Milost křtu je Božím darem, který se ale má rozvíjet. Proto potřebuje naši spolupráci, neboť jen tak může přinášet plody. Křest nás sice vyprošťuje z moci hříchu a smrti a uvádí nás do nového života Božích dětí, ale neosvobozuje nás od lidské slabosti a od náklonnosti ke hříchu. Proto se potřebujeme znovu a znovu usmiřovat s Bohem. Tu možnost nám poskytuje svátost smíření.

Církev za hlavní místo prvního a základního obrácení označuje křest. Skrze víru v radostnou zvěst a skrze křest se člověk zříká zla a získává spásu, to jest odpuštění všech hříchů a dar nového života (srov. Sk 2,38). Druhé obrácení církev označuje jako trvalý úkol, přičemž úsilí o toto obrácení není pouze lidským dílem . Zejména v postní době, se mluví o nutnosti obrátit se, a to i k těm, kteří již žijí křesťansky, ale ještě příliš nedokonale. Jsou připomínána  slova Izajáše: „Obraťte se ke mně, praví Hospodin, a dojdete spásy."(Iz 45,22). Druhé obrácení je nutné pro křesťana, který při uvažování o své spáse a při snaze kráčet po Boží cestě podle náklonnosti své přirozenosti začíná upadat v jakousi vlažnost a podobá se roubované rostlině, jež přechází z divokého stavu. Dokazuje to i obrácení svatého Petra poté, co třikrát zapřel svého Mistra, učedníků na cestě do Emauz či apoštolů, kteří Ježíše po večeři opustili. Obnova křtu úzce souvisí s obnovou celého křesťanského života. Postní doba je obdobím přípravy na znovuprožití a obnovu křestního spojení s Bohem. „Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista.“ (Gal 3,27). Pokud apoštolové, kteří jsou nám vzory, potřebovali druhé obrácení, ač byli vychováni bezprostředně samotným Spasitelem, tím spíše je potřebujeme my. Proto i církev  katolická v postní době, připomíná nutnost obrátit se a smířit se s Bohem.

Matonick.