„DESATERO BOŽÍCH PŘIKÁZÁNÍ“ - TÉMA 277 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 3. NEDĚLI POSTNÍ 3.3.2024

Postní doba je příhodná k tomu, abychom se ptali, jak by měl vypadat život správného křesťana. Jaké by se nám dostalo odpovědi na otázku? „Mistře, co dobrého mám udělat, abych dosáhl věčného života“ (Mt 19,16)? Ježíš odpovídá: „Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání (Mt 19,17). Být křesťanem znamená víc než žít podle přikázání, protože Ježíš každého křesťana zve: „… přijď a následuj mě!“ (srov. Mt 19,21). Být dobrým křesťanem tedy znamená prožívat živý vztah ke Kristu. Takový křesťan se dokonale spojuje se svým Pánem a vydává se úzkou cestou vedoucí do věčného života (srov. Mt 7,14). Ježíš převzal deset přikázání ze Starého zákona, aby je naplnil  a zjevil sílu Ducha, která  z nich vychází. Hlásal mnohem dokonaleji Boží spravedlnost, objasnil všechny požadavky přikázání a shrnul celé Desatero do dvou přikázání: " Které přikázání je první ze všech?" Ježíš odpověděl: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." (Marek 12,28-31).

Desatero zjevil Bůh svému lidu na posvátné hoře. Zprávu o tom nám předává kniha Exodus a Deuteronomium (Ex 34,28; Dt 4,13; Dt 10,4; Ex 31,18). Desatero chápeme v souvislosti s exodem - vyjitím vyvoleného lidu z Egyptského zajetí. Bůh v Desateru shrnuje a vyhlašuje Boží zákon. Stává se součástí smlouvy, kterou Bůh uzavírá se svým lidem a stanoví mu podmínky k životu (Dt 30,16). Církevní tradice věrná Písmu a v souladu s Ježíšovým příkladem uznala  základní důležitost a význam Desatera, zajímající  přední místo v církevní katechezi věřících. Křesťanská morálka se vykládala podle desatera Božích přikázání v pořadí a číslování, které se v průběhu dějin poněkud měnilo. Všechna však vyhlašují požadavky lásky  k Bohu a k bližnímu. Církev učí, že přikázání  zavazují každého křesťana, aby je respektoval.

Text Desatera je uveden v Exodu 20,2-17 a druhá verze je  zapsána v Deuteronomiu 5,6-21. V církvi katolické je používána katechetická formulace:

1.  Já jsem Pán, tvůj Bůh: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.

2.  Nevezmeš jména Božího nadarmo

3.  Pomni, abys den sváteční světil

4.  Cti otce svého a matku svou.

5.  Nezabiješ. 

6.  Nesesmilníš. 

7.  Nepokradeš

8.  Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.

9.  Nepožádáš manželky bližního svého.

10.Nepožádáš statku bližního svého.  

Deset přikázání tvoří organický a nedělitelný celek, protože každé přikázání odkazuje na další přikázání a na celé Desatero. Nelze si vybírat pouze některá. Ten, kdo se proviní proti jednomu z nich, prohřeší se proti celému Zákonu.

Desatero je vyjádřením přirozeného zákona od počátku Bohem vrytého do svědomí lidí. Poznáváme je prostřednictvím Božího zjevení. Vyjadřují základní povinnosti člověka k Bohu a  k bližním. Kdo se jimi řídí, přichází  k němu sám Spasitel a stává se  v něm živým vzorem pro jeho život. Biblické Desatero vepsané do našich srdcí tvoří ústřední souhrn základních pravidel lidského chování. Postní doba je zvlášť vhodná k tomu, abychom se na naše jednání podle desatera přikázání a evangelia zaměřili, zpytovali svědomí, ze svých hříchů se ve svátosti smíření vyznali a svých hříchů pokorně litovali.

Matonick.