„VIDITELNÝ SVĚT“ - TÉMA 273 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 4.2.2024

Bůh stvořil svět v celém jeho bohatství, v jeho rozmanitosti a řádu. Posvátný text týkající se stvoření učí pravdy zjevené Bohem nutné pro naši spásu. Slova první knihy Mojžíšovy „Bůh řekl“  jsou úvodem k Božímu příkazu, který stojí za velkolepými událostmi stvoření. V každém příkazu je obsažena stvořitelská Boží energie.  “Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup.“ (Ž 33,6). „Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí“(Ž 33,9). Vskutku, „Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo  z viditelného.“ (Žid 11,3). Neexistuje nic, co by nevděčilo za svou existenci Bohu Stvořiteli. Svět měl svůj počátek, když byl Božím slovem učiněn z ničeho. Všechny existující bytosti, celá příroda, celé lidské dějiny mají kořen v této prvotní události. Je to Boží tvůrčí akt, jímž vznikl svět a začal čas (sv. Augustin). O každém Božím díle je v Písmu řečeno: „A viděl Bůh, že je to dobré“.  Nestvořil nic zlého. Zlo vzniklo tím, že některé Bohem stvořené bytosti – andělé a lidé–zneužily své svobody volby, vybraly si zlo a odvrhly Boha i Jeho dobro. Tvorové a všechny věci,  které Bůh chtěl stvořit a stvořil „mají vlastní trvalost, pravdivost, hodnotu, zákony i uspořádání“ (2. vat. koncil) a jsou každý svým způsobem odleskem Jeho nekonečné moudrosti a dobroty. Je Božím záměrem, aby se všichni jím stvoření tvorové navzájem doplňovali, na sobě záviseli a sloužili jeden druhému. Řád a harmonie stvořeného světa vyvěrá z jejich rozmanitosti, pestrosti a vzájemných vztahů.  Z Boží vůle existuje mezi tvory vzájemná závislost a hierarchie. Bůh miluje všechny tvory, které stvořil a o každého se stará. Když se necháme  prozářit nádherou biblické  zprávy o stvoření  vesmíru, světa a života na něm, budeme   fascinováni a naplněni úžasem nad velikostí Boha - Stvořitele a nad krásou jeho stvoření.  A celý stvořený svět v celé své nádheře je přitom jen odleskem nádhery a velebnosti Boží, vypovídající  o jeho nezměrné lásce a moudrosti.

Každý tvor, živý i neživý, má svůj zdroj bytí v Bohu. V Bohu jako původci bytí má každý tvor i svůj poslední cíl. Všechny stvořené věci v sobě v nějaké míře odrážejí Boží krásu a majestát a to každá zvlášť i jako celek. Jsou hierarchicky uspořádány k Bohu, v poměru nadřazenosti a podřazenosti. V něm jsou nižší věci  podřazeny vyšším a v takto uspořádaném celku jsou pak všechny věci zaměřeny k Bohu jako svému původci.

Korunou veškerého stvoření je člověk, neboť z hmotných tvorů Bohu jen on se podobá v dokonalostech, jimž se jiným tvorům nedostává. Těmito dokonalostmi jsou rozum a svobodná vůle. Jen člověk dosahuje Boha rozumovým poznáním a láskou. Všechny ostatní části stvoření jsou tu pak pro člověka, aby se jejich rozumným užíváním zdokonaloval a k Bohu jako svému poslednímu cíli směřoval. Stvoření jako celek tedy oslavuje Boha skrze člověka. Ten si má Zemi podmanit a panovat nad všemi mořskými rybami, nebeským ptactvem a všemi živočichy, kteří se po zemi pohybují (srov. Gen 1,28). Zároveň stanoví mezi nimi jednotu a solidaritu. Vždyť všichni mají téhož Stvořitele, jsou jím milováni a jsou zaměřeni k jeho slávě. Věříme v Boha Stvořitele, v dokonalou bytost, která přebývá nad viditelnou i neviditelnou sférou naší existence. Jeho prostřednictvím začalo existovat bytí ve viditelném i neviditelném světě. Působením své božské inteligence dal do pohybu vesmír, přírodní a duchovní zákony. Myšlení Boha přesahuje lidský rozum a chápání, ale lze Jej a jeho charakter, vůli, plány a moc poznávat a poznat z toho, co stvořil a ze zjevení, které On dává. Věříme, že Bůh chtěl rozmanitost svých tvorů, jejich vlastní dobro, jejich vzájemnou závislost a jejich řád. Všechny hmotné tvory určil k dobru lidského pokolení. Člověk a skrze něho celé stvoření je určeno k Boží slávě.

Matonick.