BŮH PODLE ZASLÍBENÍ VYVEDL IZRAELI JAKO SPASITELE JEŽÍŠE – Z BOHOSLUŽBY SLOVA - ČTVRTEK PO 4. NEDĚLI VELIKONOČNÍ 9.5.2022

Pavlova družina dostala se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Když bylo skončeno čtení ze Zákona a Proroků, poslali k nim představení synagogy se vzkazem: „Bratři, můžete-li něco říci lidu pro povzbuzení, ujměte se slova!“ Pavel tedy vstal, pokynul rukou a začal mluvit: „Izraelité i vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce a učinil z onoho lidu za jeho pobytu v cizině, v Egyptě, velký národ. Odtamtud je pak mocným zásahem vyvedl a během asi čtyřiceti let se o ně na poušti s láskou staral. Potom vyhubil sedm národů v kananejské zemi a dal jim ji do vlastnictví, a to trvalo kolem čtyři sta padesáti let. Potom jim dal soudce až do proroka Samuela. Když pak žádali o krále, dal jim Bůh na čtyřicet let Saula z Benjamínova kmene. Ale pak povznesl za jejich krále Davida, o němž vydal pochvalné svědectví: `Nalezl jsem Davida, Jesseova syna. Je to muž podle mého srdce. Ten vyplní všechno, co budu chtít.' Z jeho potomstva Bůh podle zaslíbení vyvedl Izraeli jako spasitele Ježíše. Před jeho příchodem hlásal Jan všemu izraelskému lidu křest obrácení. Když Jan svůj úkol končil, říkal: `Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přijde ten, kterému nejsem hoden zout opánky z nohou.'„ Z  prvního čtení  ( Sk 13 ).

Od těchto chvil autor Skutků apoštol Lukáš nazývá Šavla po jeho obrácení už  jménem Pavel. Lukáš se však v úryvku zcela zaměřuje na Boží slovo , které je při jednom liturgickém shromáždění Pavlem hlásáno v městské synagóze Antiochie Pisidské, ležící v dnešním Turecku. Jeho řeč vykazuje shodné rysy se slovy, jimiž představoval své poslání sám Ježíš. Dějiny Izraele představuje apoštol jen velmi stručně, protože řeč musí směřovat k tomu, který je dovršením Božího zaslíbení. Ježíš zde vystupuje jako dokonalý plod celých dějin Izraele a jako dokonalý dovršitel nadějí vyvoleného národa. 

Z evangelia ( Jan 13): Když Ježíš umyl učedníkům nohy, řekl jim: „Amen, amen, pravím vám: Služebník není víc než jeho pán, posel není víc než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže podle toho jednáte. Neříkám to o vás o všech. Já vím, které jsem si vyvolil. Ale ať se naplní výrok Písma: `Ten, kdo jí můj chléb, zvedl proti mně patu.' Už teď vám to říkám, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane, že já to jsem. Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“

Závěrečná část úryvku z evangelia o umývání nohou se vrací k tématu lásky, která s pokorou slouží druhým. Křesťané mají pochopit, že žijí v tajemství, které nedokážou zcela pochopit, ale které mají přijmout a uvádět do života a žít ve znamení blahoslavenství služby, která je konkrétním vyjádřením vzájemné lásky. Když je zve, aby následovali jeho příklad pokory, obrací se Ježíš na své učedníky a zvláště na toho, který se ho chystá zradit, což byla myšlenka, která Ježíše hluboce zarmucovala. 

Odkaz  na  kompletní  liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova na  čtvrtek 12.5.2022.  (Níže je uveden jejich základní přehled).

1. čtení: Skutky  13,13-25

Žalmy: 89,2-3.21-22.25+27,  odpověď:  Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.    .

Evangelium: Jan 13,16-20