AŤ VAŠE SVĚTLO SVÍTÍ LIDEM, ABY VIDĚLI VAŠE DOBRÉ SKUTKY - Z BOHOSLUŽBY SLOVA - ŮTERÝ PO 10. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 7.6.2022

Za nějakou dobu vyschl potok kde se Eliáš skrýval, poněvadž v zemi nepršelo. Tu se k němu ozvalo Hospodinovo slovo: "Vstaň a jdi do sidónské Sarepty a usaď se tam. Neboť jsem poručil jedné vdově, aby tě živila." Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal na ni: "Vezmi s sebou také kousek chleba!" Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme." Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ze džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!" Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.Z  prvního čtení (1 Král 17).

Bůh proroka Eliáše nijak nešetřil. Poslal ho do města Sarepta v pohanském kraji. Eliáš přece dosud tolik brojil proti pohanství a teď má jít za pohankou a tuto cizí ženu požádat o pomoc. I zde totiž platil příkaz, že Židé s pohany nemají nijak komunikovat, scházet se, jíst a tedy požádat o nápoj a pokrm…ale když jde doslova o život a Eliáše právě k tomu posílá sám Bůh….Bůh ukazuje směr – buďte věrní jedinému Bohu a nedělejte v učení kompromisy s pohanským světem, ale buďme otevření všem – ve službě, lásce, vstřícnosti…

Z evangelia (Mt 5,13-16 ):  Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

Ježíš v textu dnešního evangelia používá slovo sůl a světlo jako alegorii, aby  hovořil o totožnosti svých učedníků. Učedník je zodpovědný za to, že převede evangelijní hodnoty do konkrétního jednání, a tak bude ve světě zpřítomňovat charakteristiky soli spočívající v chuti, v uchovávání před rozkladem, v očišťování a vytrvalosti. Ve starověku byla sůl i symbolem moudrosti. Je známé staré úsloví: „Se špetkou soli“ (Cum grano salis) – „Je třeba přidat špetku moudrosti“. Alegorie světla pak dává učedníkovi jistotu, že je odleskem onoho světla, které nikdy nehasne a nezklame . Učedník je odleskem onoho světla, jímž je sám Kristus. 

Odkaz  na    liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova na  úterý 7.6.2022.  

1. čtení: 1 Král 17,7-16

Žalmy: 4 2-3.4-5.7-8,  odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář!

Evangelium: Mt 5,13-16