NIKDO NEMŮŽE SLOUŽIT DVĚMA PÁNŮM. NEMŮŽETE SLOUŽIT BOHU I MAMONU. – Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SOBOTA PO 11. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 18.6.2022

Když Jojada zemřel, přišla judská knížata ke králi Joašovi a poklonila se mu; tehdy je král vyslyšel. Opustili dům Hospodina, Boha svých otců, a sloužili posvátným kamenům a modlám. Ale pro tuto jejich vinu se vylil na Judu a Jeruzalém Boží hněv. Posílal jim proroky, aby je vrátili Hospodinu, zapřísahali je, ale oni neposlechli. Boží duch se zmocnil Zachariáše, syna kněze Jojady, a ten se postavil uprostřed lidu a říkal jim: "Tak praví Bůh: Proč přestupujete Hospodinova přikázání? Nebudete mít úspěch! Protože jste opustili Hospodina, on opustil vás!" Tu se proti němu spikli a na králův příkaz ho ukamenovali v nádvoří Hospodinova domu. Král Joaš si nevzpomněl na milosrdenství, které mu prokázal velekněz Jojada, otec Zachariášův, a zabil jeho syna Zachariáše. Když ten umíral, řekl: "Hospodin to vidí a pomstí to!" A vskutku, na konci roku vytáhlo proti králi Joašovi aramejské vojsko, vnikli do Judska a do Jeruzaléma a povraždili všechna knížata lidu a všechnu kořist poslali damašskému králi. Ačkoli bylo aramejské vojsko počtem mužů malé, když přišlo, Hospodin vydal do jejich moci vojsko velmi četné, poněvadž opustili Hospodina, Boha svých otců. Tak vykonali trest nad Joašem a opustili ho těžce zraněného. Když odešli, spikli se proti němu jeho služebníci, aby pomstili krev syna kněze Jojady, zabili ho na lůžku a on umřel. Z  prvního čtení (2 Kron 24,17-25).

2. kniha Královská, z níž jsme četli včera, pokračuje dnes doplněním o teologický pohled na paralelních stránkách knihy Kronik. Když zemřel velekněz Jojada, ochránce Hospodinova kultu, král Joaš, který byl Jojadou pomazán, se znovu vrací k modloslužbě. Marné byly výtky proroka Zachariáše, jemuž ze msty zavraždili syna. Tím byl přivolán Boží trest. Měl podobu vpádu aramejských vojsk do judského království  a zabití krále. 

Z evangelia (Mt 6,24-34): Ježíš řekl svým učedníkům: "Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou - a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení."

Srovnáním dvou pánů v Ježíšově kázání vychází najevo, že služba mamonu nám vlastně nedělá radost, nýbrž starost a trápení. A čím déle v ní jsme a čím víc máme a daří se nám, tím víc máme starostí ale i úzkostí a strachů. Snad si nikdo z nás nemyslí, že bohatí lidé jsou automaticky šťastní a bezstarostní. Právě naopak. Strachu a úzkostí, které si pak draze léčí, mají ti mamonem zabezpečení dost a dost. A jejich pán – mamon, nabízí otupující lék ve stále silnějších prožitcích a větším hromadění věcí, které vlastně k životu již nepotřebují. Ale mají s nimi další starosti: Co když o to zase přijdu? Budu to mít i zítra? Co když mi dojdou síly a zdraví? Odpočinu si vůbec někdy? A mnoho dalších otázek, které se vynořují a nedávají lidem spát a vzdalují je od Boha. Ježíšovo slovo nás od toho všeho může osvobodit: „Nemějte starost!“ Bůh nám přišel v Kristu na pomoc. Nebeský Otec ví, co všechno potřebujeme. Stará se o nás. Ale nejdřív pomysleme na to, v čem je jeho pomoc největší, nejvýznamnější. Bůh nám v Kristu připravil odpuštění hříchů. Zbavil nás zátěže, abychom mohli žít bez této největší starosti. Obléká nás do šatů, které se hodí pro hostinu v nebeském království – to je ten bílý křestní šat, který symbolizoval novou existenci křesťana. V něm nás Bůh vidí jako své milované děti, které byly osvobozeny ze závislosti na sobě samých.

Odkaz  na    liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova na  sobotu 18.6.2022.  

1. čtení: 2 Kron 24,17-25

Žalmy: 89,4-5.29-30.31-32.33-34,  odpověď: Navěky mu zachovám svou milost.

Evangelium:  Mt 6,24-34