ŽEŇ JE SKONÁNÍ VĚKU, ŽENCI JSOU ANDĚLÉ. JAKO SE SBÍRÁ PLEVEL A SPALUJE V OHNI, TAK BUDE I PŘI SKONÁNÍ VĚKU – Z BOHOSLUŽBY SLOVA – PAMÁTKA SV. JÁCHYMA A ANNY, RODIČŮ P. MARIE - ÚTERÝ 26.7.2022

Roňte slzy, mé oči, ve dne v noci bez ustání, neboť velikou pohromou zničena je panna, dcera mého lidu, nezhojitelnou ranou. Vyjdu-li na pole, vidím pobité mečem; vejdu-li do města, hle – zmoření hladem. Prorok i kněz jsou vlečeni do neznámé země. Zavrhl jsi zcela Judu či zošklivila si tvá duše Sión? Proč nás tedy biješ nezhojitelnou ranou? Čekáme blaho – nic dobrého však nepřichází; čekáme čas uzdravení, a hle – zděšení! Poznáváme, Hospodine, svoje bezbožnosti i nepravosti svých otců, že jsme zhřešili proti tobě. Nedávej nás v potupu pro své jméno, nevydávej v pohanu svůj slavný trůn; rozpomeň se a neruš svou smlouvu s námi! Jsou snad mezi modlami pohanů dárci deště nebo mohou nebesa sama dát přívaly vod? Zda nejsi ty Hospodin, náš Bůh? Ten, v něhož doufáme, který to všecko činíš? Z  prvního čtení (Jer 14,17-22).

Za popisem žalostného stavu země v době války a neúrody v důsledku sucha následuje prosebná modlitba, ve které se prorok u Boha za zubožený národ přimlouvá. Odvolává se na závazek, který na sebe Hospodin vzal při smlouvě, podle níž není možné, aby se od lidu navždy vzdálil. Připomíná mu příslib spásy a pokoje, které tu zatím chybí. 

Z evangelia (Mt 13,36-43): Ježíš rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

V textu evangelia se píše o setbě a žních. Tam, kde jsou žně, tam je radost a naděje, výhled do dobré budoucnosti. A Ježíš nepochybuje a ani my nemáme pochybovat, že sklizeň bude. Nic a nikdo nezabrání, aby se dobré a zralé obilí dostalo do hospodářovy stodoly – nic a nikdo nezabrání, aby se to, nebo ti, kteří vyrostou pro Boží království, do něho dostali a byli tak v bezpečí a radosti u svého krále, Pána Ježíše Krista. V přírodě to není úplně jisté, že žně budou, ale v životě, v lidských dějinách je jisté, že přijde žeň, že přijde den a Pán si k sobě do nebeského království vezme ty, kteří jsou jeho a pro jeho království vyrostli. Na naší zemi Boží království dozajista roste a také doroste. Objevil se však někdo, kdo chtěl úrodu zkazit. Ten nepřítel jednal v tajnosti a zákeřně. Kdy přišel? – Když lidé spali. Tedy v noci, pod rouškou tmy, neviditelně začal páchat svoje špatné skutky. Mezi dobrou setbu pšeničného semena zasel po celém poli také plevel. Obilí i plevel od té chvíle rostly spolu na jednom poli. Bůh má nepřítele, který od začátku, kdy začalo Boží království klíčit, také on má svoji setbu. Jeho rostliny dost dlouho budou vypadat jako rostliny pšenice. Na poli není hned vidět, co je obilí a co plevel. Teprve tehdy, když obilí dozrává, ukáže se, že po celém poli mezi pšenicí je i plevel, setba, kterou zasel nepřítel rozsévače.  Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a od té doby již nic nemůže nebeské království na zemi překazit. Vzkříšený Pán vstal z hrobu, a zasel do srdcí svých učedníků dobrou setbu víry. Po té setbě, až přijde žeň, se pak bude ptát! Plevel shoří, to zlé už nebude mít nárok na existenci. Ale stodoly nezůstanou prázdné. Dům v nebeském království se naplní. Pán o tom vůbec nepochybuje. My jej můžeme jen prosit, aby nás v ten den nalezl jako dobrou setbu, která vzešla a vydala dobré plody.

Odkaz  na    liturgické textyz lekcionáře  k bohoslužbě  slova  na  úterý 26.7.2022.  

1. čtení: Jer 14,17-22

Žalmy: 79,8.9.11+13, odpověď: Pro slávu svého jména, Bože, vysvoboď nás!

Evangelium:  Mt 13,36-43