Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která žije ve spojení s Bohem, naším Otcem, a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista. Bratři, máme povinnost stále za vás Bohu děkovat. Patří se to, protože vaše víra dělá velké pokroky a vzájemná láska jednoho každého i všech vás se rozmáhá, takže na vás můžeme být v Božích církevních obcích hrdí pro vaši stálost a víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte. V tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte. Aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.Z prvního čtení (2 Sol 1).
Už v úvodním pozdravu listu apoštol Pavel, s dvěma dalšími bratry, přejí církevnímu společenství Soluňanů „milost a pokoj“. To je to základní, co od Boha pochází. Obojí velmi a stále potřebujeme – a ani jedno si sami dát v dostatečné míře nemůžeme.Milost a pokoj si opravdu pro svůj život nezařídíme – ani učením, meditací, uváděním do hlubokých duchovních tajemství – ani rituály či obřady – ani čistotou těla nebo duše… V první řadě je to Boží obdarování, milost, dar Boží lásky. Toto obdarování je zakoušeno a projevuje se v pokoji, spáse a radosti. Z Boží milosti jsme byli zachráněni – byla překlenuta propast mezi člověkem, propadlým hříchu – a svatým Bohem. Toto oddělení Ježíš Kristus Boží syn napravil a nastolil novou situaci. Především – na prvním místě – pokoj s Bohem – před ním obstojí jen ten, kdo je v Kristu – bratr nebo sestra – věřící v Krista jako svého jediného Pána a Spasitele. Zde je nejlepší pozdrav, jaký si můžeme představit. V jiných listech (Galatským) je apoštol ještě rozvinutější: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. To vše jsou dary, za které máme povinnost stále Bohu děkovat. Jemu buď sláva na věky věků.
Z evangelia (Mt 23,13-22): Ježíš řekl: „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci! Zavíráte před lidmi nebeské království. Sami do něho nevstupujete, a těm, kdo chtějí vstoupit, v tom zabraňujete. Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci! Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho nového věřícího, a když se jím někdo stane, děláte z něho syna pekla, dvakrát horšího, nežli jste sami. Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: `Kdo by přísahal při chrámu, není vázán, kdo však by přísahal při chrámovém zlatě, je vázán.' Pošetilci a slepci! Co je víc: zlato, či chrám, který to zlato posvětil? Dále říkáte: `Kdo by přísahal při oltáři, není vázán, ten však, kdo by přísahal při daru, který na něm leží, je vázán.' Slepci! Co je víc: dar, či oltář, který ten dar posvěcuje? Kdo tedy přísahá při oltáři, přísahá při něm i při všem, co na něm leží; a kdo přísahá při chrámu, přísahá při něm i při tom, kdo v něm přebývá; a kdo přísahá při nebi, přísahá při Božím trůnu i při tom, kdo na něm sedí.“
Série obžalob uvedenými slovy „Běda vám“ , která se v dnešním evangeliu z celkových sedmi třikrát opakují, obsahuje jedny z nejostřejších Ježíšových výroků. První z nich je zapříčiněno skutečností, že učitelé Zákona a farizejové odmítají Ježíše a jeho poselství, a tak zabraňují i ostatním vstoupit do Božího království. Druhé „běda“ spočívá nad skutečným výsledkem snažení těchto osob, že se uzavírají spáse a stávají se z nich nebezpeční fanatici. Ve třetím „běda“ Ježíš hovoří o slepých vůdcích, kteří převracejí správnou hierarchii hodnot, kde zlato platí víc než chrám, obětní dar více než oltář.
Odkaz na liturgické texty z lekcionáře k bohoslužbě slova na pondělí 22.8.2022
1. čtení: 2 Sol 1,1-5.11b-12
Žalmy: Žl 96,1-2a.2b-3.4-5, odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.
Evangelium: Mt 23,13-22
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.