BŮH VŠECHNO ČINÍ VHODNĚ VE SVŮJ ČAS, I ZVĚST O VĚČNOSTI JIM VLOŽIL DO SRDCE, PŘECE VŠAK NEMOHOU PRONIKNOUT DÍLO, KTERÉ DĚLÁ OD ZAČÁTKU DO KONCE - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – PAMÁTKA SV. PIA Z PIETRELCINY, KNĚZE – PÁTEK 23.9.2022

Všechno má svou dobu, každá činnost pod sluncem má svůj čas. Je čas k narození i čas k umírání, čas k sázení i čas ke sklízení zasetého. Je čas k zabíjení i čas k léčení, čas k boření i čas ke stavění. Je čas k pláči i čas k smíchu, čas k nářku i čas k tanci. Je čas k házení kamenů i čas k jejich sbírání, čas k objímání i čas k odříkání si objetí. Je čas k hledání i čas k ztrácení, čas k schovávání i čas k odhazování. Je čas k trhání i čas k sešívání, čas k mlčení i čas k mluvení. Je čas k milování i čas k nenávidění, čas k válce i čas k míru. Jaký užitek ze své námahy má člověk, který pracuje? Uvažoval jsem o zaměstnání, které dal Bůh lidem, aby se jím zabývali. Všechno činí vhodně ve svůj čas, i zvěst o věčnosti jim vložil do srdce, přece však nemohou proniknout dílo, které dělá Bůh od začátku do konce.Z prvního čtení  (Kaz 3,1-11).

Autor knihy Kazatel je obzvláštním způsobem zaujat tajemstvím času. Každá věc má vymezenou dobu svého trvání a každá má navíc svůj příhodný čas. Jak ale dojít k poznání vhodné doby? Jak si zajistit, abychom konali právě to, co je vhodné a čeho je zapotřebí? Zdá se, že člověk není schopen ovlivňovat tok času, který se valí jako řeka korytem. Člověk ve své mysli nějak předjímá budoucnost. Sní o tom, že tuto budoucnost definitivně ovládne, ale ona se mu vždy vymkne z rukou.Životní zkušenost s průběhem času ukazuje, že naše propočty jsou jen velmi nepravděpodobné a že jsme téměř vždy zaskočeni nebo alespoň překvapeni. Nezbývá než se spoléhat na Hospodina. 

Z  evangelia (Lk 9,18-22): Když se jednou Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.“

Lukáš dnes pokračuje v tématu, o němž jsme slyšeli ve včerejším čtení. Nyní je ale základní otázka položena učedníkům  a vychází z úst samotného Ježíše. Kdo vlastně je tenhle Ježíš? Ani odpověď, kterou v daném okamžiku dávají učedníci, není rozhodně vyčerpávající. Nestačí totiž uznat Ježíše za Mesiáše, protože je třeba dodat, na jakého Mesiáše odpovídající pomýšlí.Pod výrazem „Mesiáš“ se mohou skrývat protikladné koncepce. My věříme  v ukřižovaného Mesiáše. A kříž je pro naprostou většinu Ježíšových současníků něčím nečekaným, ba dokonce pohoršlivým. Boží přítomnost v dějinách se však projevuje ve své maximální intenzitě právě v kříži a na cestě, která k němu přivádí. To hlavní spočívá v Božím sebedarování a v jeho lásce  k člověku, která se vystavuje posměchu a nepochopení.  Díky světlu vzkříšení se však v sebedarování naplno projevuje Boží vítězství  nad temnotou lidského hříchu a nad smrtí. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na pátek 23.9.2022.

1. čtení: Kaz 3,1-11

Žalmy: 144,1a+2abc.3-4,   odpověď: Veleben buď Hospodin, má Skála.

Evangelium: Lk 9,18-22