PRVNÍ ČLOVĚK BYL UTVOŘEN ZE ZEMĚ, JE POZEMSKÝ, DRUHÝ ČLOVĚK POCHÁZÍ Z NEBE - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SOBOTA PO 24. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 17.9.2022

Bratři! Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. Tak je tomu i se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i zduchovnělé. Stojí přece i v Písmu: První `člověk', Adam, `se stal živou bytostí', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.Z prvního čtení  (1 Kor).

Pavel v dnešním úryvku z Písma dokončuje své učení o Ježíšově i našem vzkříšení.Pro něj představuje vzkříšení něco radikálně nového jak v životě Kristově, tak v životě věřících. Jedná se o přechod od těla živočišného k tělu duchovnímu, což odpovídá spasitelskému záměru Božímu. Kristova novost spočívá v tom . že všem dává nový život. Tento nový život se bude týkat všech složek lidské existence, tedy těla, duše i ducha. Nový život bude zcela novou, trvalou a věčnou zkušeností. Jako lidé neseme v sobě podobu pozemského člověka. Po Ježíšově vzkříšení jsme také prostřednictvím víry bratry Krista, a po našem vzkříšení poneseme v sobě podobu člověka nebeského. 

Z  evangelia (Lk 8,4-15):Když se k Ježíšovi sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ A důrazně prohlásil: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, `aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli'. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek.“

Ježíšovo poselství tohoto evangelia je ve výkladu o osudu  semena,   které zaseje Boží rozsévač. Některá uschnou a zemřou, jiná najdou úrodnou půdu a rozkvetou. Tak je tomu i s Božím a Ježíšovým slovem. Je to poselství důvěry a naděje v Boží království.  V prvním čtení tím semenem byl stav těla pozemského člověka po jeho pozemské smrti, ve srovnání s podobou vzkříšeného  člověkanebeského. Pavlova i Lukášova zpráva nás vede k tomu, abychom se zamýšleli nad významem těla, duše i ducha v křesťanském životě a v dějinách spásy. 

Odkaz  na liturgické texty  z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na sobotu 17.9.2022.

1. čtení: 1 Kor 15,35-37.42-49

Žalmy: Žl 56,10.11-12.13-14 ,  odpověď: Budu kráčet před Bohem ve světle živých.

Evangelium: Lk 8,4-15