SMÍME S DŮVĚROU A VOLNĚ PŘISTUPOVAT K BOHU, KDYŽ VĚŘÍME V KRISTA - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – STŘEDA PO 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 19.10.2022

Bratři! Snad jste slyšeli, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství, jak jsem o něm psal už krátce shora. Podle toho můžete při čtení poznat, že jsem obeznámen s oním tajemstvím o Kristu. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno z osvícení Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, když uvěří kázání evangelia, jehož já jsem se stal služebníkem z daru Boží milosti, když se v tom jeho moc na mně tak účinně projevila. Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství a jasně ukázat všem, jak se uskutečňuje ono tajemné rozhodnutí. Od věků bylo skryté v Bohu, Stvořiteli všeho, nyní se však skrze církev ukázala přerozmanitá Boží moudrost knížatům a mocnostem v nebi. Tak od věčnosti určil, že to vykoná skrze našeho Pána Krista Ježíše. Protože jsme s ním spojeni, smíme s důvěrou a volně přistupovat k Bohu, když věříme v Krista.Z prvního čtení  (Ef 3,2-12). 

Svatý Pavel adresátům listu s radostí sděluje, jakou službu mu konkrétně Bůh svěřil, totiž hlásat tajemství Krista i pohanům. Pavel si uvědomuje rozsáhlost Božího plánu, který se plně ukázal teprve nyní v Kristu. I pohané jsou povoláni, stejně jako Židé, aby tvořili totéž mystické Ježíšovo tělo, jímž je církev, aby se podíleli na týchž Božích zaslíbeních, na tomtéž dědictví, jímž je věčný život v radosti.

Z  evangelia (Lk 12,39-48): Ježíš řekl svým učedníkům: „Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: `Můj pán hned tak nepřijde', a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

Podobenstvím, které jsme vyslechli z evangelia, nás Ježíš varuje před liknavým duchovním životem. V tom případě nám totiž  hrozí, že nebudeme náležitě připraveni na hodinu, kdy nás Pán vyzve, abychom složili účty z našeho života. Přísnější bude k těm z nás, kteří zneužijí dobu jeho nepřítomnosti a budou ledabyle plnit jeho vůli. Zejména k těm, kteří jsou schopni pána lépe znát a vytušit jeho přání. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na středu 19.10.2022.

1. čtení:   Ef 3,2-12

Mezizpěv: Iz 12,2-3.4bcd.5-6,  odpověď: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Evangelium: Lk 12,39-48