ŽIJME PODLE PRAVDY A V LÁSCE, A TAK POROSTEME V KRISTA, KTERÝ JE NAŠE HLAVA - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SOBOTA PO 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 22.10.2022

Bratři! Každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Proto se praví: `Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary.' Když však `vystoupil', znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. Ale spíše žijme podle pravdy a v lásce, a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava. Z něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v lásce.Z prvního čtení  (Ef 4,7-16). 

Apoštol Pavel potřebu jednoty církve, o níž dříve  psal, rozvíjí dnes v textu o zdůvodnění  ve prospěch rozličnosti a bohatství darů, které mají po vystoupení Pána na nebesa osobní zaměření. Každý učedník Krista, toho, jenž je „naše hlava“, obdržel dar vztahující se k zvláštnímu úkolu, ale všichni a všechno má sloužit k harmonickému růstu „těla Kristova“ , jímž je církev. Že jsou jednotlivci obdařeni svými charismaty, je výhodou a nutností  pro celé křesťanské společenství ve prospěch celého těla, v jehož čele stojí láska.

Z  evangelia (Lk 13,1-9): K Ježíšovi přišli se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'“

I v dnešním světě jsou nesmyslně zabíjeni nevinní lidé. Ukazuje to na lidskou slabost a na pokřivenost našeho myšlení. Ježíš komentuje události, o kterých se ví jen málo, aby poukázal na to, že všichni jsme povoláni k obrácení. Myslet si, že jsme lepší než ostatní, to není cesta vpřed. Modleme se za upřímnost a pokoru, abychom poslechli jeho výzvu k pokání.Krátké podobenství o vinaři doplňuje Ježíš poučení o nutnosti obrácení a upozorňuje na trpělivost Boha, na jeho nesmírné milosrdenství a přání spasit nás. Strom je zde zřejmě narážkou na Izraele, který svým stálým vzdalováním od Boha neplodí ovoce. Ale jeho odložené poražení a láskyplná péče o něj naznačují, jak se Ježíš stará o naši spásu a jak se i za nás přimlouvá u Otce.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova na sobotu 22.10.2022.

1. čtení: Ef 4,7-16

 Žalmy: Žl 122,1-2.4-5,  odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Evangelium: Lk 13,1-9