BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ JE MEZI VÁMI - Z BOHOSLUŽBY SLOVA - PAMÁTKA SV. LVA VELIKÉHO, PAPEŽE A UČITELE CÍRKVE ČTVRTEK 10.11.2022

Tvá láska mi způsobila velkou radost a útěchu, když jsi, bratře, občerstvil srdce věřících. Mohl bych ti sice prostě nařídit, abys udělal, co je tvou povinností – mám k tomu od Krista plnou moc – ale raději se chci dovolávat lásky a přednést ti prosbu. Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Dříve ti byl neužitečný, ale od nynějška ti bude skutečně užitečný, jako se stal užitečným i mně. Posílám ti ho nazpátek, přijmi ho, jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám. Jestliže tě v něčem poškodil nebo je ti něco dlužen, vlož to jako pohledávku na můj účet. Já Pavel dávám na to vlastnoruční podpis: já ti to zaplatím. Nechci ti přitom říkat, že ty jsi mi dlužen více: sám sebe. Ano, bratře, já čekám, že mi křesťansky splníš mou prosbu. Potěš duchovně mé srdce!  Z prvního čtení  (Flm 7-20 ).

Křesťanská láska k otroku Onezimovi Pavla pohání, aby se ho zastal u jeho pána. Onezimos uprchl a nachází se v krajně choulostivé situaci. Pavel se snaží u Filemona probudit cit sounáležitosti a pohnout ho, aby se k Onezimovi zachoval zcela v duchu evangelijní lásky. Vždyť láska je pro křesťana nejenom cílem, ale především pohnutkou jeho mravního chování a jeho sociálních vztahů. Druhou hodnotou, okolo které se odvíjejí Pavlovy úvahy, je svoboda , kterou nám daroval  Kristus a která by neměla být druhým lidem upírána.

Z  evangelia  (Lk 17,20-25):   Když se farizeové zeptali Ježíše, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Boží království nepřichází tak, že by se to dalo pozorovat. Ani se nedá říci: `Hle, tady je!' nebo `tam je!' Neboť Boží království je mezi vámi.“ Učedníkům pak řekl: „Přijdou dny, kdy byste rádi viděli aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte ho. Budou vám říkat: `Hle, tady je!', `hle, tam!' Neodcházejte a neběhejte za nimi! Neboť jako blesk, když vyšlehne, zazáří od jednoho konce nebe až k druhému, tak to bude i se Synem člověka v jeho den. Napřed však musí mnoho vytrpět a od tohoto pokolení být zavržen.“

Židé očekávali, že jim Bůh pošle někoho, kdo na zemi nastolí Boží království - Mesiáše. Ježíš je pro nás Mesiáš, který přišel. Jak však řekl Pilátovi: „Mé království není z tohoto světa“, je to království Ducha. Na tomto království se můžeme podílet všichni tím, že budeme žít tak, jak nás učil Ježíš, že budeme žít skutečně křesťanským životem. Jeho pomoc je nám na naší cestě víry neustále k dispozici. Zprávy ze světa jsou často tíživé, Bůh jako by se neprojevoval. A přesto je stále zde a je aktivní. Všude, kde někdo jedná z lásky, tam je Boží království. Kde se děje i jen malá spravedlnost, tam je Boží království. Kde je krása, tam je Boží království.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek 10.11.2022.

1. čtení: Flm 7-20

Žalmy: Žl 146,6c-7.8-9a.9bc-10 ,  odpověď: Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův.

Evangelium: Lk 17,20-25