KDYŽ SE JEŽÍŠ PŘIBLÍŽIL K JERUZALÉMU, ZAPLAKAL NAD NÍM A ŘEKL: KÉŽ BYS V TENTO DEN POZNALO I TY, CO JE PRO TEBE K POKOJI ! - Z BOHOSLUŽBY SLOVA PAMÁTKA SV. ALŽBĚTY UHERSKÉ - čtvrtek 17.11.2022

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi, ani v podsvětí nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“ A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. Beránek přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně. A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou: „Jsi hoden vzít svitek a rozlomit jeho pečeti, protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze vládnoucí nad zemí.“ Z prvního čtení  (Zj 5,1-10 ).

Čtení z knihy Zjevení obsahuje velkolepé vidění apoštola Jana , které nám sděluje jasné sdělení: lidské dějiny jsou tajemstvím, protože je v nich přítomný  Bůh. A  on sám nám k němu nabízí klíč. Pečetě svitku, obsahujícího tajemství spásy,   je způsobilý rozlomit pouze Ježíš, obětovaný Beránek. Také symbol pláče má jasný význam. Dokud Ježíš nepřijde, je každý z nás odsouzený žít v nejhlubším smutku a hořkosti.  

Z  evangelia ( Lk 19,41-44 ):  Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, vyhladí tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“

Ježíš se před zraky všech lidí dal do pláče. Plakat na veřejnosti působí v našem čase nezvykle, ba nepatřičně. Zvlášť u muže. Ale ve starověku ba i ve středověku to  bylo celkem běžné. A protože lidé Ježíšovy doby byli obvykle  připravení nějak řešit všechno, lépe poznali, co už je za hranicemi jejich možností. S čím už nic udělat nemůžou. A když taková chvíle nastala, plakali. Ježíš přesně poznal, nad čím plakat. S čím se nic neudělá: Sice, nic se neudělá s tím, když člověk nechce. Na spoustu věcí musí být vůle z obou stran. Kristus je král pokoje. Chce mít takovou moc, jaká ostatně přináší pokoj každému člověku a kterou sami známe.  Ale většina Jeruzalémských ho za krále nechtěla.  Ani ten nejlepší král nezvládne nic, když lidé nechtějí, aby je vedl. Jeruzalémští si myslí, že vědí všechno. Už jméno jejich města přece znamená „základ pokoje“, „sídlo pokoje“ nebo také „základna pokoje“. Jeruzalém je město, obehnané horami. Stojí na skále a i dnes má úctyhodné hradby. Ale, aby zde měl člověk pokoj, musí čekat, že problémy určitě přijdou; musí se obrnit a opevnit a poznat, kdy mu Bůh nabízí svou přízeň.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek 17.11.2022.

1. čtení: Zj 5,1-10

Žalmy: Žl 149,1-2.3-4.5-6a+9b,  odpověď: Vytvořil jsi z nás našemu Bohu království a kněze.

Evangelium: Lk 19,41-44