SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ PÁN, BŮH VŠEVLÁDNÝ, KTERÝ BYL, KTERÝ JE A KTERÝ PŘIJDE - Z BOHOSLUŽBY SLOVA STŘEDA PO 33. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 16.11.2022

Já, Jan, měl jsem toto vidění: Dveře do nebe byly dokořán; a ten dřívější hlas, který jsem slyšel jako zvuk polnice, když se mnou mluvil, zavolal na mě: „Pojď sem nahoru! Ukážu ti, co se musí stát v budoucnosti.“ Hned jsem upadl do vytržení. A hle – trůn stál v nebi a na tom trůně někdo seděl. Vypadal jako kámen jaspis a sardis. Trůn obepínala ze všech stran duha jako smaragd. Kolem dokola toho trůnu čtyřiadvacet trůnů a na nich sedělo čtyřiadvacet starců oblečených v bílé roucho a každý z nich měl na hlavě zlatou korunu. A z trůnu vyrážely blesky, hlasy a hromy; před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, to je sedm Božích duchů. Před trůnem se prostíralo moře průzračné jako křišťál a uprostřed na čtyřech stranách trůnu stály čtyři bytosti plné očí vpředu i vzadu. První bytost měla podobu lva, druhá bytost vypadala jako býk, třetí bytost měla tvář jako člověk a čtvrtá bytost se podobala orlovi v letu. A každá z těch čtyř bytostí měla po šesti perutích, dokola i uvnitř byly samé oko, a bez ustání ve dne v noci volaly: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde.“ A vždycky, když tyto bytosti vzdají slávu, čest a díky tomu, který sedí na trůně, žijícímu na věčné věky, těch čtyřiadvacet starců padne před tím, který sedí na trůně, pokloní se žijícímu na věčné věky, složí svou korunu před trůn a volají: „Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest i moc, protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.“Z prvního čtení  (Zj 4,1-11 ).

Použitím několika symbolů, které známe ze Starého zákona, vytváří apoštol Jan velkou scenerii, v jejímž středu je trůn slávy. Na trůnu sedí Věčný. Před Ním prochází  průvod a vzhůru stoupá zpěv chvály a díků. Každý popisovaný prvek slouží k soustředění pozornosti všech – i naší – na toho, „který sedí na trůně“, protože je to Bůh a jemu patří všechno klanění. Janova vize má uvést liturgická shromáždění věřících do oné nebeské liturgie, která je vzorem veškeré pozemské bohoslužby. Závěrečný chvalozpěv dnešního prvního čtení, uznává toho, jenž sedí na trůně, za Stvořitele všech věcí a všeho živého, jehož vůle stojí u počátku stvoření.

Z  evangelia  (Lk 19,11-28):  Ježíš byl blízko Jeruzaléma a lidé mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim toto podobenství. „Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte   s nimi, dokud se nevrátím.' Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal. Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.' Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.' Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel.' On mu na to řekl: `Špatný služebníku! Z tvých vlastních slov tě budu soudit. Věděl jsi, že jsem přísný člověk: beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy neuložil moje peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vyzvedl bych je i s úrokem.' Těm, kdo stáli okolo, řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!' Namítli mu: `Pane, ten má už deset hřiven.' `Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!'„ Po těch řečech šel dál, vzhůru do Jeruzaléma.

Ježíš vypráví podobenství o služebnících, kteří dostali každý trochu peněz a o ty se mají starat. Podle verze evangelisty Matouše jeden dostal 10 hřiven, druhý 5, třetí jednu. Tady mají každý jednu. Jednu úplně obyčejnou hřivničku.  Všichni dostali stejně, stejné výchozí podmínky - a ty podmínky nejsou nijak závratné. A co víc - ten člověk, který tu služebníkům nechává svůj majetek k hospodaření, si odjede pryč a nechá je samotné. Odjede si do vzdálené země, aby získal královskou hodnost. Takže výchozí situace je jasná: Mám něco málo, s čím mám hospodařit. Něco málo mi tu Ježíš zanechal. Nějak to souvisí s evangeliem, s radostnou zprávou o tom, že Pán Bůh o nás stojí a chce, abychom díky tomu mohli žít s radostí. S důvěrou. S nadějí. Spolu s druhými. Každý jsme dostali něco, čím můžeme evangeliu pomoc, aby se dostalo dál, aby mezi námi působilo. Jsme různí a obdarování jsou různá - nejde to nějak ohodnotit, kdo má víc a kdo méně. Apoštol Pavel bude jednou říkat, že každý máme od Ducha svatého nějaké obdarování: někdo umí kázat, někdo umí učit, někdo umí pomáhat, někdo organizovat, někdo utěšovat, někdo umí vyprávět vtipy, hrát na varhany či flétnu, opravovat, zpívat... Není něco důležitějšího a něco zase méně - jde o použití - jde o to, aby všechna tahle obdarování sloužila právě tomu evangeliu, společnému růstu  pokladu církve. Abychom  s tím dobře hospodařili. Aby z toho byl užitek, dokud se pán nevrátí.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na středu 16.11.2022.

1. čtení:  Zj 4,1-11

Žalmy: Žl 150,1-2.3-4.5-6,  odpověď: Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný.

Evangelium: Lk 19,11-28