KDO MILUJE SVÉHO BRATRA, ZŮSTÁVÁ VE SVĚTLE - Z BOHOSLUŽBY SLOVA - PÁTÝ DEN V OKTÁVU NAROZENÍ PÁNĚ - ČTVRTEK 29.12.2022

Milovaní! Že jsme poznali Ježíše, víme podle toho, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Milovaní, nepíšu vám o nějakém novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, také nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě: neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.

Z prvního čtení  (1 Jan 2,3-11).

Jan   nabízí mnoho obrazů a symbolů, mnoho možností, jak se v různých životních situacích a osobním nastavení vztahovat ke Kristu. Podle Jana je Kristus skutečně hlavní postavou — u ostatních postav je vždy podstatný jejich vztah ke Kristu. On je se svým králem zcela zajedno. Přijímá od  něj pověření jít jako jeho velvyslanec do světa mezi lidi, přinést jim Boží světlo, pravdu, život, vykoupení a spásu. Světlo je dalším obrazem pro působení a život Ježíše Krista. On je tím, díky komu můžeme vidět svět „ve správném světle“. Přestože v temnotě všichni světlo vidí, ne každý ho přijímá — Ježíš za svého pozemského života nebyl přijat všemi. Mnozí jeho posluchači mají tuto zkušenost dotírající temnoty také za sebou. Jsou však ujišťováni, že světlo nemůže být temnotou pohlceno, stejně tak ti, kdo přijali Ježíše Krista — skrze něj se také oni stávají Božími dětmi a  navzájem se milujícími bratry. Pravé duchovní rozlišování tedy tkví v zachovávání bratrské lásky, protože nikdo nemůže žít v Božím světle, a přitom nenávidět vlastního bratra. Podle apoštola Jana přebývá ten, kdo miluje , ve světle, ale ten , kdo nenávidí, v temnotě.

Z evangelia (Lk 2,22-35 ): Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata. Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: "Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu." Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: "On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí."

Na  pozadí uvedení Pána Ježíše do jeruzalémského chrámu můžeme sledovat teologický záměr celého vyprávění: Simeon, představitel  staré smlouvy , veden Duchem svatým, poznává v  Ježíši trpícího Mesiáše a spasitele všech lidí a ohlašuje , že už přichází smlouva nová . Když Simeon uviděl Ježíše, poznal v něm Spasitele.   Může tedy nyní v pokoji zemřít, neboť spatřil vítězství života. Stařec Simeon pronesl slova, dnes známá jako  Simeonův chvalozpěv s modlitbou. Potom nadšeně vyznává, že se dovršila dávná zaslíbení a on mohl spatřit světlo a spásu pro všechny národy. 

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek 29.12.2022.

1. čtení: 1 Jan 2,3-11

Žalmy:  Žl 96,1-2a.2b-3.5b-6,  odpověď:   Radujte se, nebesa, zajásej, země!

Evangelium: Lk 2,22-35