Anna, když odstavila Samuela, přivedla ho s sebou do Hospodinova domu v Silo, s tříročním býčkem, s jednou měřicí mouky a s měchem vína; chlapec byl ještě malý. Porazili býka a přivedli chlapce k Helimu. Anna řekla: "Prosím, můj pane, jako že jsi živ, můj pane, já jsem ta žena, která stála tady u tebe a modlila se k Hospodinu. Za tohoto chlapce jsem se modlila, a Hospodin vyslyšel mou žádost, jak jsem ho prosila. A proto také já ho odevzdávám Hospodinu na všechny dny, po které bude živ - je odevzdaný Hospodinu." I klaněli se tam Hospodinu. Z prvního čtení (1 Sam 1,24-28).
Prorok Samuel je postavou na přelomu mezi dobou soudců a králů. Izraelská víra mu připisuje mnoho významů. Je zachránce a velitel vojska, vizionář, soudce, zakladatel i kritik království. Izraelští teologové nashromáždili do této příkladné postavy pravomoc prorockou, kultovní a politicko-vojenskou. Knihy Samuelovy se zabývají převratnou dobou: působení soudců skončilo, svatyně v Silo byla opuštěna, kněží zahynuli, schránu smlouvy ukořistili Filišťané – zdálo se, že Izrael je u konce své existence. Hospodin se však postará o nový začátek právě skrze Samuela, jehož význam se potvrzuje vítězstvím nad Filištíny, zavedením království, návratem schrány a založením nové svatyně v Jeruzalémě. Jeho matka Anna byla jako žena neplodná, což bylo v tehdejší době vnímáno jako veliký trest, protože taková žena nemohla předat život a tedy neměla ani budoucnost. Pán jí dal Samuela v odpověď na její hořké modlitby. Anna pak zasvětila Samuela Boží službě navždy. Po odstavení chlapce, tedy asi v jeho třech letech jej odevzdává do svatyně v Šílo, kde bude chlapec Bohu sloužit. Její oslavný zpěv znala nejspíš i Ježíšova matka Maria. V Lukášově evangeliu ji zpívá jako svou píseň: „Velebí má duše Hospodina.“
Z evangelia (Lk 1,46-56): Maria řekla: "Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky." Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.
Z evangelia slyšíme dnešní den Mariin chvalozpěv. V něm děkuje za nesmírná dobrodiní, která jí Bůh prokázal proto, že je „nepatrná“ a zcela závislá na Bohu. Mariino Magnificat je nádhernou modlitbu chvály, uctívání, naděje a vděčnosti, k níž se Maria Inspiruje i zpěvem Anny z předcházejícího čtení. V písni chválí Boha, důvěřuje mu a zcela se svěřuje Božímu plánu spásy. Bůh z jejího Magnificat je Bohem, který je na straně chudých, utlačovaných, hladových a ponížených A to je Bůh, kterého přichází zjevit Ježíš. Maria vzdává díky za poctu, jež jí byla prokázána, skromnou modlitbou, hymnem chvály za vše, co Hospodin učinil pro svůj lid a pro ni. V tolika okamžicích svých dějin se lid Izraele jevil v očích hrozivých nepřátel nepatrným. I při Ježíšově příchodu se zdálo, že jsou vydáni na milost okupační moci Říma. I nyní však Pán účinně zasahuje na obhajobu a podporu svého lidu.
Odkaz na liturgické texty z lekcionáře k bohoslužbě slova na čtvrtek 22.12.2022.
1. čtení: 1 Sam 1,24-28
Mezizpěv: 1 Sam 2,1.4-5.6-7.8 abcd, odpověď: Srdce mé jásá v Bohu, mém spasiteli.
Evangelium: Lk 1,46-56
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.