NEBOJTE SE! BŮH VÁŠ PŘINÁŠÍ ODPLATU BOŽSKOU. ON SÁM PŘIJDE A SPASÍ VÁS! - Z BOHOSLUŽBY SLOVA PONDĚLÍ PO 2.NEDĚLI ADVENTNÍ 5.12.2022

Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod. V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat "cestou svatou"; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; jen vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.Z prvního čtení  (Iz 35,1-10).

Izaiášovo proroctví je vlastně „ódou“ na radost“  nad budoucí obnovou celého světa a především lidstva , jehož zraněné tělo a zatvrzelá duše mají být uzdraveny.Tuto obnovu způsobí Hospodin – stvořitel a spasitel. Nejde pouze o oslavu návratu z vyhnanství, ale též o vyznání víry. Bůh vidí, že v srdcích lidí se skrývá silná touha po štěstí, a svým mocným působením ji uvádí ve skutek. 

Z evangelia (Lk 5,17-26): Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: "Člověče, odpouštějí se ti hříchy!" Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: "Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: "O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější - říci: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: "Dnes jsme viděli něco podivuhodného!"

Abychom pochopili, co se v tomto příběhu z evangelia děje, musíme si uvědomit, že v té době byl vnímán těsný vztah mezi hříchem a nemocí. Nemoc, zejména chronická, jako je ochrnutí nebo slepota, byla často považována za důsledek hříchu nebo za trest za hřích. Pokud tedy Ježíš dokáže odstranit nemoc, musí to znamenat, že maže i hřích, který ji způsobil. Ježíš dokáže odpustit hřích. Pouze ten, kdo má víru, může poznat, že největším problémem člověka je hřích.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pondělí 5.12.2022.

1. čtení: Iz 35,1-10

Žalmy: Žl 85,9ab+10.11-12.13-14,  odpověď: Hle, Bůh náš přijde a spasí nás.

Evangelium: Lk 5,17-26