MÁME TAKOVÉHO VELEKNĚZE, KTERÝ ZAUJAL MÍSTO PO PRAVÉ STRANĚ TRŮNU BOŽÍ VELEBNOSTI V NEBI - ČTVRTEK 2. TÝDNE V MEZIDOBÍ – 19.1.2023

Bratři! Ježíš je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy. Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk. Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto i Ježíš musí mít něco, co by podával jako oběť. Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už zde jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. Oni ovšem konají kněžskou službu ve svatyni, která se té nebeské jen podobá a je pouhým jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece Bůh rozkaz: `Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.' Ježíš tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech. Z prvního čtení  (Žid 7,25-8,6 ).

Pisatel listu se v dnešním úryvku zabývá  tématem, které se nás blízce dotýká, protože se jedná o tajemství našeho  vykoupení. Ježíš je takový velekněz, jakého jsme potřebovali, protože je „svatý, nevinný, neposkvrněný“ (Žid 7,26).Je Božím Synem sedícím po pravici Boha Otce a může se trvale za nás přimlouvat.  V Ježíšovi sám Bůh vyšel člověku v ústrety, aby ho uvedl do svého společenství. Ježíš jako velekněz mu za hříchy světa přináší  oběť tu nejcennější. Sám sebe, aby nás přivedl do spásy.  

Z evangelia (Mk 3,7-12 ): Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma,  ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho lidé) netlačili. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.

Projevuje se zde přitažlivost Ježíšovy osoby. Z Ježíše vychází energie lásky.Obyčejní a nedůležití lidé ho přijímají s nadšením. Přicházejí k němu s jedinou touhou – dotknout se ho a uzdravit se. Věřili totiž, že je v něm zázračná síla, která je uzdraví. To je také vhodná příležitost pro nečisté síly, aby mohly Ježíšovu počítání škodit. On však odolává jejich útokům. Ještě se neuskutečnila Ježíšova oběť na kříži, která bude pravým důvodem skutečné Kristovy slávy-  

 Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na čtvrtek  19.1.2023.

1. čtení:  Žid 7,25-8,6

Žalmy: Žl 40,7-8a.8b-9.10.17,  odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Evangelium:  Mk 3,7-12