VELEKNĚZ JE USTANOVEN PRO LID V JEHO ZÁLEŽITOSTECH U BOHA, ABY PODÁVAL DARY A OBĚTI I ZA HŘÍCHY - PONDĚLÍ 2. TÝDNE V MEZIDOBÍ – 16.1.2023

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti i za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: `Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'. V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova. Z prvního čtení  (Žid 5,1-10 ).

Máme  vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe. Je to Ježíš, Boží Syn. V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl  s naléhavým voláním vroucí modlitby k Bohu Otci, který měl moc ho vysvobodit.  A byl vyslyšen. Prošel utrpením jako jiní lidé, ale svou dokonalou poslušností vůči Otci otevřel i pro ostatní novou budoucnost. Velekněz měl v židovské společnosti zvláštní postavení a byly na něj kladeny velké nároky. Ti, kteří by snad podlehli  lidské slabosti, v Den smíření (Jom kippur) museli za své hříchy přinášet oběti.  Ježíš Kristus nepatřil ke kněžskému rodu, ale přesto mu náleží důstojnost velekněze, nikoliv ovšem lidského. I on je povolán, ale speciálním povoláním od Boha-Otce, a to v odkazu na tradici jeruzalémského krále a kněze Melchizedecha, který vybočuje z tradice dědičné příslušnosti ke kněžské vrstvě. Ježíš není veleknězem v tradici židovských velekněží, je definitivním veleknězem nebeské svatyně.   Je jedinečným, neopakovatelným, definitivním veleknězem -prostředníkem mezi Bohem a člověkem.

Z evangelia (Mk 2,18-22 ): Janovi učedníci a farizeové se právě postili.  Lidé přišli k Ježíšovi s otázkou: "Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?" Ježíš jim odpověděl: "Mohou se postit hosté na svatbě, dokud je ženich s nimi? Dokud mají ženicha mezi sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom, v ten den, se budou postit. Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten nový přišitý kus ze staré látky vytrhne a díra se jen ještě zvětší. A nikdo nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak víno měchy roztrhne a přijde nazmar víno i měchy. Mladé víno do nových měchů!"

Náboženskou tradicí bylo postit se, když něco chybělo - připomínat si, že v životě hledáme a čekáme na Boha, abychom jej o něco prosili nebo se nechali ve zlých časech zachránit. Zde Ježíš zvěstuje, že ten, na koho čekali, právě přišel, a odpovědí na to by měla být spíš radost než kajícný půst. Někdy v budoucnu čas půstu zase nastane; ať o tom lidé pouvažují. Vždyť víme, že život je rytmem smrti a vzkříšení, má svůj čas radosti i čas smutku. Ženich přišel, je to Ježíš, Boží Syn. To je naší útěchou v nadcházejících zlých časech. Ježíš  ve svých obrazech říká, že on, jeho učení a cesta, kterou navrhuje, nemohou být posuzovány podle starých, tradičních měřítek. Ježíš přinesl radikální změnu ve způsobu, jakým se máme vztahovat k Bohu a k sobě navzájem.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pondělí 16.1.2023.

1. čtení:  Žid 5,1-10

Žalmy:  Žl 110,1.2.3. ,  odpověď: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!

Evangelium:  Mk 2,18-22