KDYŽ TĚ PÁN VYCHOVÁVÁ, NEKLESEJ NA MYSLI - STŘEDA PO 4. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 1 .2.2023

Bratři! V boji proti hříchu jste ještě nekladli odpor až do krve. Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: `Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.' V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil. Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha lidí.

Z prvního čtení  (Žid 12,4-7.11-15 ).

Pisateli listu jde o to, aby své adresáty povzbudil k odvaze, vytrvalosti a věrnosti v situaci ohrožení a ztráty jistot. I ty poněkud bolestnější výchovné prostředky  Hospodina, mají člověka zocelit a dovést jej do Boží blízkosti. Kárá-li nás Hospodin, tak to činí jenom proto, aby nás nechal růst jako své syny a dcery. Ježíš přišel proto, aby nám zjevil jeho otcovskou tvář. On s námi jedná výhradně jako dobrý Otec. Všechno směřuje k našemu růstu a upevnění naší víry. Jedině ten , kdo opravdu miluje, má také odvahu zasáhnout i bolestivě , když je to nevyhnutelné pro dobro vychovávaného.

Z evangelia (Mk 6,1-6): Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzní tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Lidé, kteří znali Ježíše zblízka, nesnadno přijímali jeho moudrost, moc a vizi. Ježíšova moudrost nespočívala jen ve slovech. Ježíš ji žil. Rozdával svou lásku svým uzdravováním, útěchou a vyprávěním příběhů. Lidé v něm nacházeli Boží lásku. Ani po všech zázracích uzdravení, které Ježíš vykonal a jak žil, se mu však ve vlastním městě nedostalo přijetí. Když učil v synagoze, jeho posluchači vyvedení z míry tím, že obyčejný člověk, kterého znali jako tesaře, by mohl dosáhnout takové moudrosti, ho odmítli.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na středu 1.2.2023.

1. čtení: Žid 12,4-7.11-15

Žalmy:  Žl 103,1-2.13-14.17-18a,  odpověď: Hospodinova láska od věků pro všechny, kdo se ho bojí.

Evangelium: Mk 6,1-6