SYN ČLOVĚKA BUDE MUSET MNOHO TRPĚT - ČTVRTEK PO 6. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 16.2.2023

Bůh požehnal Noemovi a jeho synům a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Ať má před vámi bázeň a strach veškerá zemská zvěř, všichni nebeští ptáci, všechno, co leze po zemi, i všechny mořské ryby. Odevzdávám je do vaší moci. Vše, co se pohybuje a je živé, bude vám k jídlu, všechno vám dávám právě tak jako zelené rostliny. Jen maso s jeho duší, to je krví, nesmíte jíst. Zajisté budu žádat i vaši krev, která je spojena s vaším životem; budu ji žádat od každého zvířete, tím spíše budu žádat život člověka od člověka, který je druhému bratrem. Kdo prolije lidskou krev, také jeho krev bude prolita člověkem, neboť Bůh učinil člověka jako Boží obraz. Ploďte a množte se, rozšiřte se po zemi a vládněte na ní!“ Potom řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi.“  Z prvního čtení  (Gn 9,1-13 ).

Dnešní čtení obsahuje popis smlouvy, kterou Hospodin uzavřel s celým lidstvem  a živým tvorstvem v epoše po potopě. Smlouva znamená vzájemný závazek a vzájemnou vazbu. Každá smluvní strana se zavazuje konat něco ve prospěch druhé smluvní strany. Hospodin se zavazuje, že už nikdy nezahubí všechno živé na zemi vodami potopy. Na znamení smíru s lidmi a ostatním stvořením klade Hospodin do oblak duhu, která vydává svědectví, že náš Bůh je Bohem míru  a pokoje.

Z evangelia (Mk 8,27-33 ): Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“

Kdo je vlastně Ježíš? Jaká  je jeho identita a úloha v dějinách vyvoleného národa i lidstva? Dříve nebo později nadejde pro každého člověka doba, kdy si takové otázky musí položit a dát na ně nějakou odpověď. Ježíš názory lidí nijak nekomentuje. Přechází hned k otázce: „Za koho mne pokládáte vy?“– Vy moji nejbližší, kteří se u mne už nějaký čas učíte. – Učedníci už by v tom mohli mít jasno. Vždyť již jednou byli vysláni, aby sami zvěstovali království Boží a zvali do něho. Jak by to mohli dělat, jestliže by nechápali, kdo je Ježíš? A opravdu, oni vědí. A jejich mluvčí Petr to také hned řekne. To důležité vyznání, které je jistě i naším vyznáním: „Ty jsi Kristus.“ – Mesiáš. Ty jsi Ježíši ten vyvolený od Hospodina, ten pravý k vládě pomazaný král, který přichází na svět. A s tebou souvisí mesiášský věk. – Ježíš o tom věku mluvil jako o Božím království. Pro Petra a pro učedníky je důležité, že v něm bude mít Ježíš jistě významnou roli. V evangeliu Markově  bude následovat Ježíšova odpověď a vysvětlení toho tajemství. Odpověď, kterou jim podává sám. Bude předpovědí jeho utrpení! Utrpení Mesiáše! To je rozhodně šokující pro každého, kdo o tom dosud neslyšel a byl jen svědkem Ježíšových mocných kázání a činů. Pro každého, kdo se upnul k příchodu mesiášského věku, v němž se potvrdí stará proroctví, že Mesiáš přemůže bezbožné a zlé, očistí a shromáždí věrné a ujme se vlády, v níž právě pro ty věrné a blízké učedníky bude čestné místo. Je to naprosto pochopitelná lidská představa o tom, že Bůh zasáhne v dějinách a napraví svou mocí a – jak jinak než také silou – každou nespravedlnost a bezpráví, že potrestá viníky a připraví ráj pro ty ostatní. Ale on je začal učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát z mrtvých. Tohle je Ježíšovo učení, které už nemá být tajeno. Ježíš dá najevo, že ví, do čeho jde. Kam jeho cesta má vést. A proto neříká „Mesiáš/Kristus“, ale mluví o sobě jako o Synu člověka, který bude součástí soudu, toho posledního. Bude zastupovat vyvolený trpící lid. A pokud zvítězí, tak usedne po Boží pravici. Ježíš přijímá tuto svou roli. O tom mají jeho učedníci přemýšlet a o tom mluvit. 

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na  čtvrtek 16.2.2023.

1. čtení: Gn 9,1-13

Žalmy:  Žl 102,16-18.19-21.29+22-23,  odpověď: Hospodin popatřil z nebe na zem.

Evangelium: Mk 8,27-33