KAŽDÝ, KDO SE NA SVÉHO BRATRA HNĚVÁ, PROPADNE SOUDU -PÁTEK PO 1. NEDĚLI POSTNÍ 3.3.2023

Toto praví Hospodin, Bůh: „Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které spáchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. Mám snad zalíbení v zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše chci, aby změnil své chování a byl živ? Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal. Říkáte: `Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“Z prvního čtení  (Ez 18,21-28).

Prorok Ezechiel přejímá a dále rozvíjí tvrzení, že každý člověk nese osobní zodpovědnost za své skutky. O svém věčném údělu rozhoduje každý svým jednáním, nikoliv, že budou lidé trpět za hříchy svých otců.  Ujišťuje, že tento osobní úděl však není nezměnitelný. Bůh života si nelibuje ve zkáze lidí, ale očekává a v jistém smyslu přímo působí jejich obrácení. Nabízí každému člověku možnost nového života a ukazuje mu cestu spásy, která je náročná a vyžaduje vytrvalost. Nikdo není „spravedlivý“ jednou provždy. Spravedlivým se člověk stává tím, že se den ze dne znovu přimyká k Hospodinu.

Z evangelia (Mt 5,20-26): Ježíš řekl svým učedníkům: „Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: `Nezabiješ.' Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.“

Nesmíme jako farizeové jen mluvit, ale konat. Ježíš nás upozorňuje, že není možné, abychom odsuzovali druhé a zároveň očekávali, že nám bude odpuštěno. Ježíši, chceš, aby naše vztahy odrážely vztahy Boží. Není nám zapovězena jen vražda, ale dokonce hněvivé myšlenky a urážky. Proto si stejný trest zasluhuje i hněv vůči bližnímu, urážka pak volá po ještě tvrdším trestu. Aroganci a staré zášti máme nahrazovat pokorou a láskou. V rodině Božích dětí musí mít nejvyšší prioritu odpouštění, protože jinak se my křesťané nebudeme ničím lišit od světa.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pátek  3.3.2023.

1. čtení: Ez 18,21-28

Žalmy: Žl 130,1-2.3-4ab.4c-6.7-8,  odpověď: Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí?

Evangelium:  Mt 5,20-26