KDO Z VÁS JE BEZ HŘÍCHU, AŤ HODÍ KAMENEM PRVNÍ -PONDĚLÍ PO 5. NEDĚLI POSTNÍ 27.3.2023

V Babylóně bydlel muž jménem Joakim. Vzal si ženu jménem Zuzanu velmi krásnou a bohabojnou. Její rodiče byli spravedliví a svoji dceru vychovali podle Mojžíšova zákona. Joakim byl velmi bohatý a měl zahradu, která sousedila s jeho domem. U něho se scházívali Judovci, neboť byl ze všech nejváženější. Toho roku byli ustanoveni dva starší z lidu jako soudci. Oni často prodlévali v Joakimově domě, ji každodenně pozorovali, jak přichází na procházku, a vzpláli k ní vášní. Jednou, když číhali na vhodný den, vešla jako obyčejně jen se dvěma služebnicemi a chtěla se v zahradě vykoupat, neboť bylo horko. Když služebnice odešly, objevili se oba starší, přiběhli k ní a řekli: „Hle, dveře zahrady jsou zavřeny, nikdo nás nevidí a my po tobě toužíme, proto nám přivol a splň naši touhu. Jinak tě udáme, že byl s tebou mladý muž. Zuzana vzdechla a řekla: „Úzkost mě svírá: neboť jestliže to učiním, čeká mě smrt, jestliže to neučiním, neuniknu vašim rukám. Lépe je mi beze skutku upadnout do vašich rukou než hřešit před Pánem. Nazítří přišli  ti dva starší, plni zločinných úmyslů, aby ji přivedli na smrt. Ona s pláčem vzhlédla k nebi, neboť její srdce doufalo v Pána. Starší řekli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma služebnicemi, zavřela dveře zahrady a odeslala dívky pryč. Tu k ní přišel mladý muž, který tam byl schován, a obcoval s ní. My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim. Viděli jsme, jak spolu obcují, jeho jsme však nemohli zadržet,  ji však jsme chytili. O tom svědčíme.“ I uvěřilo jim shromáždění jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji na smrt. Zuzana však zvolala velikým hlasem: „Věčný Bože, který znáš skryté věci, který víš vše, dříve než se stane, ty víš, že proti mně svědčili křivě. Hle, umírám, třebaže jsem neučinila nic z toho, co ti zde zločinně vymysleli proti mně.“ Pán její hlas vyslyšel. Když byla vedena na smrt, Pán vzbudil svatého ducha mladičkého jinocha, který se jmenoval Daniel. Ten zvolal velikým hlasem:: „Tak jste pošetilí, izraelští synové? Bez vyšetření a bez jistého poznání odsuzujete izraelskou dceru? Vraťte se k soudu, neboť ti zde svědčili proti ní křivě.“ Všechen lid se tedy rychle vrátil a starší mu řekli: „Nuže, sedni si mezi nás a mluv k nám, neboť Bůh ti dal přednost.“ Daniel jim řekl: „Oddělte je daleko od sebe a já je vyslechnu.“Ptal se prvého.  Nyní tedy řekni, pod kterým stromem jsi je viděl obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“  Daniel pravil: „Vpravdě jsi zalhal sám proti sobě“ Dal jej odvést a poručil přivést druhého. Nyní mi tedy řekni:  Pod kterým stromem jsi je zastihl v obcování?“ On odpověděl: „Pod dubem.“ Pravil mu Daniel: „Vpravdě jsi selhal i ty sám proti sobě.Všechno shromáždění vzkřiklo velikým hlasem a velebili Boha, který vysvobozuje ty, kdo v něho doufají. Povstali proti oběma starším, které Daniel z vlastních úst usvědčil jako křivé svědky, a učinili jim to zlé, které oni chtěli způsobit svému bližnímu. Jednali podle Mojžíšova zákona a zabili je; toho dne byla ušetřena nevinná krev. Z prvního čtení  (Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62 ).

Prorok Daniel v době babylonského vyhnanství dokazuje nevinnost ctnostné a bohabojné izraelské ženy Zuzany odsouzené k smrti v důsledku křivého  nařčení chlípných soudců, kterým nevyhověla. Usvědčuje jich ze zkaženosti a přičiní se o jejich potrestání. Zuzana chce raději zemřít ve své nevinnosti, než aby souhlasila s něčím zlým. Celou svou důvěru vkládá do Božích rukou a vzápětí se může přesvědčit, že Bůh slyší hlas svých věrných a v pravý čas je svou svrchovanou mocí vysvobozuje.

Z evangelia (Jan 8,1-11 ): Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je. Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první.“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“ Učitelé zákona a farizeové staví Ježíše do role soudce a přivádějí před něj cizoložnici. Ježíš pronáší silná slova: „Kdo je bez hříchu, hoď první kamenem.“ Pod tíhou své pýchy a prolhanosti se pak postupně vytrácejí všichni žalobci, až tam zůstává jen ona hříšná žena, která jediná se setkává s Ježíšovým pohledem plným milosrdenství. Ježíš jí odpouští hříchy a ve své lásce jí dává novou šanci žít. Ježíš nás nikdy neodsuzuje. Ježíšův pohled na odsouzenou ženu ji zachránil - pohled božské a věčné lásky. V modlitbě můžeme slyšet slova, která jsou promlouvána ke každému z nás – „neodsuzuji tě“.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na pondělí 27.3.2023.

1. čtení:  Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62

Žalmy: Žl 23,1-3a.3b-4.5.6,  odpověď: I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.

Evangelium:  Jan 8,1-11