MÁME PROČ SE VESELIT A RADOVAT, PROTOŽE TENTO TVŮJ BRATR BYL MRTEV, A ZASE ŽIJE, BYL ZTRACEN, A JE ZASE NALEZEN -SOBOTA PO 2. NEDĚLI POSTNÍ 10.3.2023

Čtení z knihy proroka Micheáše. Pas, Hospodine, pastýřskou holí svůj lid, stádce, které vlastníš, ty, kteří přebývají v lesní samotě, uprostřed úrodných krajin; ať se pasou jako za pradávných časů. Ukaž nám divy své moci, jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta. Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí. Jakubovi ukážeš věrnost, Abrahámovi svoji přízeň, jak jsi přísahal našim otcům od pradávných časů. Z prvního čtení  (Mich 7,14-15.18-20).

Z prorokova srdce tryská nadšený hymnus k oslavě Boha, který odpouští. Bůh se jako otec smilovává nad utrpením svých chybujících dětí. Stejně jako při východu Izraelitů z Egypta se k nim  i nyní sklání a chce smazat hříchy, které je tíží, podobně jako při exodu utopil v hlubinách  Rudého moře  vojska nepřátel svého lidu.  Slovo „odpuštění“ znamená smazání dluhu, prominutí, ospravedlnění přestupku. Když se proviníme proti někomu, prosíme o odpuštění, aby byl náš vztah zase obnoven. Odpuštění není udělováno proto, že by si ho člověk zasloužil. Není nikoho, kdo by si odpuštění zasluhoval. Odpuštění je aktem lásky, slitování a milosti. Odpuštění je vědomé rozhodnutí neuchovávat hněv vůči jiné osobě. Bible nám říká, že všichni potřebujeme Boží odpuštění. Všichni jsme se dopustili hříchů. Bůh poskytuje absolutní odpuštění všech hříchů. Odpuštění je nám dáno naprosto zdarma, přičteno bez osobních zásluh, protože Bůh za nás nesl odplatu Božího hněvu, který patřil nám.

Z evangelia (Lk 15,1-3.11-32):  K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!' Otec mu odpověděl: ‚Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.'“

Podobenství  o milosrdenství vyprávěné Ježíšem názorně ukazuje, v čem spočívá odpuštění. Je to víc než říci: „Odpouštím ti.“ Znamená to přistoupit k osobě, která nás zranila, obejmout ji a podržet ji na srdci. Odpuštění je zřídkakdy něčím zasloužené. Uvědomíme-li si, že je nám odpuštěno bez naší zásluhy, budeme mnohem ochotnější odpouštět druhým, i když si to podle nás nezaslouží. Odpuštění je dar. Otec má oba syny, marnotratného i rozzlobeného, rád. Stále je nazývá svými syny, i když z něj oba dělají hlupáka. Ježíš nám zde ukazuje, jaký je jeho Otec. Ať vždy věřím, že je Boží ruka vždycky vztažena ke hříšníkům včetně mne samého. Bůh mi nikdy nepřestává přát dobro. Kéž se dokážu k těm, kdo mě zraňují a ponižují, chovat aspoň trochu jako otec z dnešního evangelia.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na sobotu  11.3.2023.

1. čtení: Mich 7,14-15.18-20

Žalmy: Žl 103,1-2.3-4.9-10.11-12,  odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Evangelium: Lk 15,1-3.11-32