ROZJÍMÁNÍ NAD ČTENÍM Z PÍSMA KE 3. NEDĚLI VELIKONOČNÍ - 23.4.2023

Čtení ze Skutků apoštolů. V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé - pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: `Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.'„ Z prvního čtení  (Sk 2,14.22-28). 

Když o Letnicích sestoupil na apoštoly Duch svatý, prošli radikální duchovní proměnou. Budeme-li při čtení záznamu slavnostní  Petrovy promluvy ze Skutků apoštolů rozjímat nad verši Písma, v nichž apoštol  používá neobvykle výstižné výrazové obraty, aby jimi komentoval zvěst o Ježíšově smrti a vzkříšení, ucítíme z nich Kristovu blízkost. Budeme naplněni blaženou nadějí, že naše životní pouť se bude ubírat pod jeho vedením správným směrem do šťastné budoucnosti.

Ze druhého čtení  (1 Petr 1,17-21): Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. Milovaní! Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.

Rozjímání nad úryvkem z listu apoštola Petra nás vede  k životu z víry v Boha, který vzkřísil bezúhonného  Ježíše, obětovaného za naše hříchy. Z Písma poznáváme, jak On nás jedinečným a definitivním způsobem  z hříchu a smrti vykoupil  a otevřel  nám cestu spásy k věčnému společenství s Bohem.

Z evangelia (Lk 24,13-35 ):  Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich - jmenoval se Kleofáš - mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.

Když apoštol   Lukáš ve svých Skutcích apoštolů vypráví o zjevení vzkříšeného Pána  učedníkům na cestě do Emauz, zmiňuje také, jak Ježíš tehdy kladl důraz na vysvětlení smyslu  působení Písma  svatého na čtenáře. S  jeho  pomocí se totiž mohou lidé všech dob s ukřižovaným a vzkříšeným Ježíšem stále setkávat.   I my pochopíme, proč se tak dodnes stává při každém  slavení mše svaté přes bohoslužbu slova, eucharistii, až po závěrečné propuštění.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na neděli 23.4.2023.

1. čtení:  Sk 2,14.22-28

Žalmy: 16,1-2a+5.7-5.9-10.11,  odpověď:  Ukaž mi, Pane,  cestu k životu

2. čtení:  1 Petr 1,17-21

Evangelium:  Lk 24,13-35

Na   3. NEDĚLI  VELIKONOČNÍ  ČBK  zařadila projekt  UČÍCÍ SE CÍRKEV      –          téma 219  o tom, jak  číst Písmo svaté , navazující  na text četby Písma  z lekcionáře  –  viz