BOŽÍ SLOVO 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ 21.5.2023 K TÉMATU 223 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“: „NEVEZMEŠ JMÉNA BOŽÍHO NADARMO“ - (Viz )

Čtení ze Skutků apoštolů.Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli zase do města, vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův bratr. Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými. Z prvního čtení  (Sk 1,12-14 ).   

Apoštol Lukáš výčtem křestních jmen apoštolů na začátku dějin církve zřetelně poukazuje na apoštolský charakter nového společenství. Ježíšovi nejbližší učedníci, jeho matka a příbuzní už představují zárodek budoucího společenství Ježíšových věrných -  svaté církve křesťanů.

Ze druhého čtení  (1 Petr 4,13-16):  Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. Trpí-li však, že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.

Autor v textu listu apoštola Petra ujišťuje první křesťany o zvláštní přítomnosti Božího Ducha v těch, kteří budou muset  snášet urážky a rouhání vůči Bohu pro jméno Ježíše Krista.  Duch slávy však jim bude posilou i v době pronásledování. Když někdo trpí za to, že je křesťan a přesto Boží jméno s úctou vyslovuje a Boha velebí, Bůh ho neopustí a dovede ho do Kristovy slávy.

Z evangelia (Jan 17,1-11a ): Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Obdařils ho mocí nade všemi lidmi, aby dal věčný život všem, které jsi mu dal. Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi: dokončil jsem dílo, které jsi mi svěřil, abych ho vykonal. Nyní oslav ty mne u sebe, Otče, slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a mně jsi je dal a zachovali tvoje slovo. Nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od tebe; vždyť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal. Já prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji; a všechno mé je tvé a všechno tvé je mé. V nich je oslaven. Už nejsem na světě, ale oni jsou na světě; a já jdu k tobě.“

Podle Janova evangelia Ježíš v modlitbě před svým odchodem k Otci slavnostním tónem hovoří o sobě jako o Synu Boha Otce. Schopnost obdařit lidi věčným životem Bůh daroval svému Synu. Ježíš dal věřícímu člověku poznat Boží jméno, tedy samotného Boha v jeho Trojjedinosti. Přijmout  Ježíšova slova s vírou vede zároveň    k poznání, kým vskutku Ježíš je. Trojjediný Bůh. Bůh s námi – Ježíš Kristus. Úcta  k Božímu jménu, tajemně obsaženém v Nejsvětější Trojici, vyjadřuje uctivý postoj, jaký se sluší mít k samému Bohu.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na neděli 21.5.2023.

1. čtení:  Sk 1,12-14

Žalmy:27,1.4.728a  , odpověď:  Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!

2. čtení: 1 Petr 4,13-16

Evangelium:  Jan 17,1-11a