SLOVO PÍSMA 15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ K TÉMATU 234 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“: „ VĚDA A TECHNIKA “- 16.7.2023.

Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

Z prvního čtení  (Iz 55,10-11 ).

Hospodinovo slovo má obrovskou vnitřní sílu a účinnost. Stvořilo svět, přírodu a člověka.  Úryvek z Izaiášova proroctví objasňuje  pochopení předchozí věty. Na počátku stvoření Bůh řekl: „Budiž …´a stalo se“. V době Nového zákona, se tvůrčí Slovo stalo v Ježíši Kristu Slovem vykupitelským. Má nekonečnou sílu probouzet v srdcích člověka touhu po obrácení k Bohu a vnášet do lidského konání Jeho ducha, moudrost a rozum, potenciál hojit tělo i duši.

 Ze druhého čtení  (Řím 8,18-23 ):  Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Skrze hřích  prvního člověka přišla na svět smrt. Začíná tragédie lidstva, poznamenána bolestí, utrpením, zármutkem, nemocí, degenerací, umíráním. Životní náplní člověka se stává úmorná práce a každodenní chléb je dobýván v potu tváře. Lidstvo očekávalo vysvobození a dočkalo se, když přišel na svět Ježíš Kristus, Bohem přislíbené Slovo Boží, které lid ze hříchu svou smrtí vykoupilo a vrátilo mu naději na uzdravení. Všechna tři dnešní čtení nám to dosvědčují.

Z evangelia (Mt 13,1-23 ):   Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

V  podobenstvích o tajemstvích Božího království dnešního  evangelia nám apoštol Matouš v obraze semene a půdy představuje úděl Božího slova, které má nesmírnou sílu a životnost, a které se projeví podle toho, jak je přijato. Padne-li do úrodné půdy, pak jeho plody jsou velkolepější, a svým léčebným účinkem pro lidstvo prospěšnější, než kterýkoliv výsledek bezduchého lidského bádání, vědy a techniky.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   na neděli  16.7.2023.

1. čtení: Iz 55,10-11

Mezizpěv : Žl 65 ; odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.

2. čtení: Řím 8,18-23

Evangelium: Mt 13,1-23

Podle projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV viz odkaz  na TÉMA 234:   „VĚDA A TECHNIKA “ 15. neděle v mezidobí 16.7.2023.