SLOVO PÍSMA K 5.NEDĚLI V MEZIDOBÍ A K TÉMATU 273 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“:„VIDITELNÝ SVĚT “ – 4.2.2024

Z prvního čtení můžeme vnímat ozvěnu úpění trpícího služebníka Božího - Joba. Z jeho nářku zaznívá hluboká beznaděj, v níž jakoby dával přednost smrti před životem. Nevidí na svém stvoření už nic pozitivního. Zdá se mu, že se Bůh o jeho život nestará. Nechápe ho! V hloubi duše však přece jen tuší, že tajemný Bůh z lásky k člověku i jemu, trpícímu, nakonec v ústrety vyjde.

Čtení z knihy Job. Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“ (Job 7,1-4.6-7).

Ze druhého čtení  (1 Kor 9,16-19.22-23 ):Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

Apoštol Pavel v listě Korinťanům líčí svízele, které provází výkon jeho povolání být služebníkem Božím. Z jeho výpovědi je však zřejmé, že se s nadhledem nad všechny útrapy spojené s hlásáním evangelia přenáší. Káže Krista ukřižovaného.  Podílí se tím na utrpení svého Pána. A jaká je jeho odměna? Ví, že  Bůh mu už zde na zemi připravuje blaženou existenci na věčnosti.

Z evangelia  (Mk 1,29-39): Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

Z Markova evangelia je možno usuzovat, že  Ježíšova veškerá zázračná činnost včetně uzdravování nemocných,  poukazující na Ježíšovu nadpřirozenou  moc, má funkci mimořádného znamení. Když Ježíš uzdravuje nebo vyhání zlé duchy, dává tím najevo,  že potvrzuje skutečnou moc a dobrotu  samotného Boha, který se sklání k člověku, aby mu pomohl a zachránil ho. Poselství o Božím království je potvrzováno skrze mocné Ježíšovo jednání, které vychází od Boha.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova   k 5. NEDĚLI V MEZIDOBÍ  - 4.2.2024 .

1. čtení: Job 7,1-4.6-7

Mezizpěv: Žl 147,1-2.3-4,5-6  Odpověď: Chvalte Hospodina , který uzdravuje ty, jimž puká srdce.

2. čtení:  1 Kor 9,16-19.22-23

Evangelium: Mk 1,29-39

Podle projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ : viz odkaz  na  TÉMA 273, zaměřené ke dnešní bohoslužbě slova: „VIDITELNÝ SVĚT“ 4.2.2024.