„PŘIJÍMÁNÍ NEMOCNÝCH“- TÉMA 285 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 5. NEDĚLI VELIKONOČNÍ 28.4.2024

Svaté přijímání nemocných je jednou z forem udělení svátosti nemocných. Tu může přijmout každý věřící člověk, který se ocitá v kritickém zdravotním stavu či situaci. Může ji přijmout v životě vícekrát.  Má tedy  smysl požádat o tuto svátost i v mladém věku,   má-li  člověk například podstoupit závažnou operaci.

Pokud jde o svaté přijímání doma mimo mši, připraví se na vhodný stůl  ubrus, svíčky a kříž. Kdo chtějí přijmout svátost eucharistie, zdrží se (i méně než hodinu) pokrmu, vyjma vody a léků. Následuje úkon kajícnosti anebo svátost smíření a po něm kněz vykoná vlastní obřad: „Pán s vámi. I s tebou. Bůh nás ve své lásce zve ke stolu svého Syna; nejprve si však uvědomme svou nedostatečnost a přiznejme své hříchy. Smiluj se nad námi, Pane. Hřešili jsme proti tobě. Ukaž nám, Pane, své milosrdenství. A dej nám svou spásu. Smiluj se nad námi, všemohoucí Bože, odpusť nám hříchy a doveď nás do života věčného. Ježíš řekl: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.”  Podávající poklekne a pozdvihne hostii se slovy: „Hle, Beránek Boží, ten, který na sebe vzal hříchy světa. Blahoslavení, kdo jsou pozváni k večeři Beránkově. Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel, ale řekni jen slovo, a má duše bude uzdravena.“

Kněz podá hostii se slovy: „Tělo Kristovo.  Amen. Modleme se: Děkujeme ti, Bože, za posvátný chléb života a vroucně prosíme: Dej nám svého Ducha, abychom si uchovali upřímnou oddanost, která nám byla dána působením této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen. Pán s vámi. I s tebou. Požehnej vás všemohoucí Bůh, Otec i Syn  i Duch svatý. Amen.“ Po odchodu kněze věřící dále setrvá v usebrané modlitbě.

Mnozí nemocní se obávají přijetí svátosti nemocných a odsouvají ji na nejzazší možnou mez, protože se domnívají, že si jejím přijetím podepisují  rozsudek smrti („poslední“ pomazání). A přece platí přesný opak: svátost nemocných  je určitým druhem životního pojištění. Kdo jako křesťan doprovází nějakého nemocného, měl by mu pomoci odložit zbytečný strach. Ti, kteří se ocitají v závažném ohrožení života, většinou sami vytuší, že v daném okamžiku je nejdůležitější se okamžitě a bezpodmínečně přimknout k tomu, který přemohl smrt a je život sám: k Ježíši, Zachránci.

Matonick