„VĚROHODNOST SVĚDECTVÍ O VZKŘÍŠENÉM KRISTU“- TÉMA 281 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ KE 2.NEDĚLI VELIKONOČNÍ 7.4.2024

Ukřižované Ježíšovo tělo bylo bezprostředně po smrti Ježíše sňato z kříže a  podle židovských pohřebních zvyklostí bylo zabaleno do pláten a položeno do skalního hrobu, který patřil Josefu z Arimatie. Kromě plátěných obalů bylo pokryto aromatickými mastmi, které vytvořily lepkavou hmotu, vážící asi čtyřicet pět kilogramů. Poté, co bylo tělo uloženo do hrobu vytesaného ve skále, byl vchod do hrobu zavalen těžkým kamenem,vážícím asi dvě tuny. K hrobu byla povolána římská stráž, což byli muži tuhé kázně. Strach z trestu je vedl ke vzornému plnění služebních povinností, a to zvlášť v případě nočních hlídek. Stráž připevnila na hrob římskou pečeť, symbol římské moci a autority. Pečeť ho měla chránit před jakýmkoli porušením. Každý, kdo by se pokusil odstranit kámen od vchodu do hrobu, by porušil pečeť a přivodil tím na sebe přísný trest. Přesto byl třetího dne hrob prázdný.

K tomu si přečteme úryvek z Markova evangelia:
„Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: 'Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?' Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho;i zděsily se. Řekl jim: ‚Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl,‘“ (Mk 16,1–7).

A jak o  Kristově vzkříšení vypráví Jan. I zde opět svědčí ženy:
„První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: 'Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.' Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých,“ (Jan 20,1-9).

Prázdný hrob je sice důležitým důkazem, ale nikoli tím nejdůležitějším a jediným, na němž by mohla stát celá naše víra ve vzkříšení. Tak se dostáváme k druhému bodu,    o nějž se víra ve vzkříšení opírá. Je to bod velice důležitý - Zjevení zmrtvýchvstalého, vzkříšeného Krista. V evangeliích nacházíme setkání se vzkříšeným Kristem celou řadu - učedníci jdoucí do Emauz (Lk 24,15; 24,27), některá setkání se ženami (Jan 20,14), apoštolové při rybolovu (Jan 21,11-14), apoštolové zavření v místnosti a Kristus náhle uprostřed nich, potom totéž s Tomášem.

Toto je jedno svědectví za všechna:   „Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich. Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: 'Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se mé ruce a mé nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.' To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: 'Máte tu něco k jídlu?' Podali mu kus pečené ryby. Vzal ji a pojedl před nimi,“ (Lk 24,36-43).

Učedníci si mohli ověřit pohledem i dotykem, že Ježíšovo tělo je skutečné a nese stopy mučení a ukřižování (Jan, 19-27) Ježíš s nimi také jedl (Lk 24,30; Lk 24,41-43; Jan 21,13-15).  Zároveň však u něj učedníci zjišťují nové, nadpřirozené vlastnosti Božské osobnosti ( Jan 20,17). Jeho lidství už nemůže být zadrženo na zemi. Patří jen božské vládě Otce. Proto je také vzkříšený Ježíš svrchovaně svobodný a může se zjevovat v podobách, ve kterých ho učedníci byli zvyklí vídat (Mk 16,12). Kristovo vzkříšení není návratem k pozemskému životu, jako tomu bylo při vzkříšení Jairovy dcery (Mt 9,18-26), mládence z Naimu (Lk 17,11-15), nebo Lazara (Jan,43-44). Tyto osoby se vrátily do normálního života a opět po nějakém čase znovu zemřely. Kristus však ve svém vzkříšeném těle přechází ze stavu smrti do jiného života, mimo čas a prostor do nebeského království.

Zmrtvýchvstání Ježíšovo je historickou událostí, zjistitelnou podle znamení prázdného hrobu a na základě skutečností jednotlivých setkání apoštolů se vzkříšeným Kristem. Svým významem historii přesahuje a zůstává ústředním předmětem víry. „Událost Ježíšovy smrti a vzkříšení je srdcem křesťanství a nosným středem naší víry, je to mocná hnací síla naší jistoty, silný vítr, který rozhání jakýkoliv strach a nejistotu, jakoukoliv pochybnost a lidskou vypočítavost.“ (Benedikt XVI. 19.10.2006).

Matonick.