„DÍLO NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE JE V LITURGII“- TÉMA 290 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE 26.5.2024 - neděle

Liturgie je bohoslužebné slavení shromážděné církve, ve kterém Kristus skrze svého Ducha ve slově a svátostných znameních dává věřícím účast na svém Velikonočním tajemství, a tak umožňuje vykoupenému člověku děkovnou a oslavnou odpověď Otci. Církev se přitom otevírá aktivnímu působení Ducha svatého, který je spolučinitelem slavení. Liturgie je dílo Boho-lidské. Je formována i ve vztahu k ostatním božským osobám. Kde je jedna božská osoba, tam jsou i ostatní. Cílem křesťanské bohoslužby je Bůh jako Otec, Syn a Duch svatý.Nejhlubším zdrojem liturgie je Bůh sám. V něm se uskutečňuje věčná nebeská oslava lásky-radost Otce i Syna i Ducha svatého. Protože Bůh je láska, chce nám dát účast na své radosti a zahrnout nás svým požehnáním. Naše pozemské bohoslužby by měly být slavnostmi plné krásy a moci: měly by být oslavou Otce, který nás stvořil – proto zde hrají významnou roli dary země: chléb, víno , olej a světlo, vůně kadidla, božská hudba a nádherné barvy. Bůh promlouvá k člověku slovem a činem; lidé odpovídají Bohu právě tak řečí a jednáním. Bohoslužba je dialogem mezi Bohem a člověkem na cestě do Božího království a k dokonání spásy. Bůh ve vztahu k  člověku od počátku do konce časů  koná. Je mohutným pramenem, zřídlem z něhož tryská život. Celé jeho dílo je naplněno nesmírným božským úkonem, požehnáním. Na počátku Bůh žehná živým bytostem, zvláště muži a ženě. Počínaje Abrahamem pronikají božská požehnání do lidských dějin. Projevují se zejména v podivuhodných událostech spásného dosahu: vyjití z Egypta - exodus, darování zaslíbené země, vyvolení Davida apod. Plně se zjevují a sdílí v liturgii církve. Bůh nás zahrnuje požehnáním ve svém Slově, které se pro nás vtělilo, pro nás zemřelo, vstalo z mrtvých a do našich srdcí vlévá dar všech darů: Ducha svatého.     Za všechna duchovní požehnání,  kterými nás Bůh obdařuje, mu církev nepřestává děkovat klaněním, chválou, díkůvzdáním a přinášením obětí darů vlastních až do úplného dovršení Božího plánu.Liturgie je vždycky setkáním s Ježíšem Kristem. Každá eucharistická bohoslužba je oslavou velikonočního tajemství. Ježíš oslavuje spolu s námi přechod ze smrti do života a otvírá nám cestu k životu. Kristus v liturgii církve naznačuje a uskutečňuje hlavně své velikonoční tajemství, které během svého pozemského života svým učením ohlašoval a svými skutky předjímal. Všechno, čím Kristus je, a všechno co vykonal a vytrpěl pro lidstvo, má účast  na božské věčnosti. Událost kříže a zmrtvýchvstání je něco, co stále zůstává a přitahuje k životu.Jako Otec poslal Krista, tak Kristus poslal apoštoly a naplnil je Duchem svatým k tomu, aby hlásali evangelium všemu stvoření a zvěstovali, že nás Boží Syn svou smrtí a zmrtvýchvstáním vysvobodil z moci hříchu a smrti a převedl do Otcova království. Kristus udělil apoštolům svou moc posvěcovat a tuto moc předávat svým následovníkům.  Jejich apoštolská posloupnost je páteří celého liturgického života církve. Tím je v církvi především v liturgických úkonech zajištěna stálá Kristova přítomnost a jeho trvalé spojení se svou milovanou nevěstou církví. Pozemská liturgie nám poskytuje něco jako předchuť účasti na liturgii nebeské.

Boží Duch svatý je v liturgii vychovatelem víry Božího lidu. Připravuje církev na setkání s jejím Pánem. Připomíná Krista, zpřítomňuje a obnovuje Kristovo tajemství svou proměňující mocí. Naplňuje křesťanskou liturgii předobrazy starozákonní bohoslužby, které dosáhly naplnění v Kristově tajemství.Vše je rozvíjeno v harmonii dvou zákonů a v Duchu pravdy a na všem je odhalována Kristova novost. Proto církev, zvláště v adventní a postní době  a především při velikonoční vigilii, znovu čte a prožívá všechny tyto velké události dějin spásy Lepší poznání víry a náboženského života židovského národa, může  napomáhat k lepšímu pochopení jistých rysů křesťanské liturgie, v níž každý liturgický úkon, zvláště slavení eucharistie a svátostí značí přímé setkání Krista s církví.

Příprava srdcí Božího lidu na setkání se svým Pánem je společným dílem Ducha svatého a shromáždění lidu. Duch a církev spolupracuje, když  systematicky lidu Krista a jeho dílo představuje. Liturgickému shromáždění smysl událostí spásy znovu a znovu  připomíná a dává zaznít Božímu slovu, které je hlásáno, aby bylo slyšeno, přijato a žito. Lektorům i posluchačům otevírá duši k duchovnímu chápání Božího slova, podle toho, jak je disponováno jejich srdce. Proměňující síla Ducha svatého  v liturgii urychluje příchod Božího království. Duch, poslaný Otcem, vyslyší prosby církve a dává život těm, kteří ho přijímají.  Cílem poslání Ducha svatého v každé liturgické činnosti je každého uvádět do společenství s Kristem a tak utvářet jeho Tělo. Duch svatý je jako míza Otcova vinného kmene, který přináší svůj plod na ratolestech . Naše modlitby směřují k Otci s prosbou, aby seslal Ducha svatého, aby se plně uskutečnilo společenství  našeho  bratrského shromáždění  s Nejsvětější Trojicí  „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Otcova a společenství Ducha svatého“ (2 Kor 13,13).

Církev v liturgii, obzvláště dnes o Slavnosti Nejsvětější Trojice, chválí Boha Otce a klaní se mu jako zdroji všeho požehnání, stvoření a spásy, kterým nás zahrnul ve svém Synu. Kristovo dílo v liturgii je svátostné, poněvadž tajemství spásy je v ní zpřítomněno mocí jeho Ducha svatého. Jeho posláním je připravovat v liturgii církve shromáždění Božího lidu na setkání s Kristem, představovat a přibližovat novému chápání jeho spasitelné dílo.

Matonick