„BŮH STVOŘITEL“- TÉMA 299 „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ K 13. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 30.6.2024.

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi“ (Gn1,1). Vyznání víry  (credo) tyto první verše Písma svatého z Genesis  přejímá, když říká, že Bůh, všemohoucí Otec, je:  „ Stvořitelem nebe i země“, „všeho viditelného i neviditelného“ (279). První kapitoly Bible jsou výslovným uznáním Boha jako Stvořitele světa a Pána jeho dějin, vrcholící v Kristu (280; 281).  „Panovníku, u tebe jsme měli domov v každém pokolení! Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože.“ (Žalm 90,1-2).

Věrouka o stvoření má zásadní význam pro lidstvo. Týká se samých základů lidského a křesťanského života. Odpovídá na základní otázky, které si kladli lidé všech dob: “Odkud pocházíme?“; „Jaký je náš původ?“ „Kam jdeme?“ -  (282).

Problém původu světa a člověka je předmětem  četných vědeckých bádání. Objevy nejen obohacují naše vědomosti, ale vybízejí nás tím více k obdivu všemohoucnosti Stvořitele a k projevům díků  za všechna jeho díla (283).

Pro věřícího křesťana sdělení, napsané v Genesis, ani není zapotřebí dokládat archeologickými a vědeckými důkazy. Rozhodující je vlastní zacílení této výpovědi. Vše, co Bůh tvoří, je ohodnoceno jako „velmi dobré“ (srov. Gn 1,31), „dokonalé“ (srov. Dt 32,4) a má krásné určení. Při katechezi o stvoření se proto nebojme ukázat rozdílnou polohu biblické výpovědi a vě­decké interpretace. Nejde jen o to, vědět  kdy a jak hmotně vznikl vesmír, ani kdy se objevil člověk, jako spíše poznat smysl jeho původu. Papež Benedikt XVI. napsal: “Není snad pravdou, že na začátku toho, co v kosmickém smyslu nazýváme "přírodou", je "záměr lásky a pravdy"?  Svět není plodem žádné nutnosti, slepého osudu nebo náhody. Svět pochází ze svobodné vůle Boha, který chtěl, aby se tvorové podíleli na jeho bytí, na jeho moudrosti a na jeho dobrotě.“ (284).  Křesťanská víra je od počátku konfrontována s různými odpověďmi na otázku původu světa. Ty často vycházejí z mýtů starobylých náboženství a kultur, různých filozofických směrů, nebo nepřipouštějí žádný duchovní původ světa, ale vidí v něm čirou hru hmoty, která prý existuje odvždycky (materialismus); (285). Lidský rozum je však jistě schopen najít odpověď na otázku původu všeho (286) zejména, když Bůh ve své laskavosti člověku postupně zjevuje tajemství stvoření, aby se lidstvo dozvědělo všechno, co je nutno vědět z hlediska spásy (287). „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.“ (Řím 1,19-25).

Pravda o stvoření  je také vyjádřena v poselství proroků,v modlitbě žalmů, v liturgii (288). Mezi všemi slovy Písma svatého o stvoření zaujímají ovšem jedinečné místo první tři kapitoly knihy Genesis. Tato slova, čtená ve světle Krista, v jednotě Písma svatého a tradice církve, zůstávají hlavním pramenem katecheze o tajemství počátku, o stvoření, o pádu a o příslibu spásy (289). Sám Bůh, který je mimo čas a prostor, stvořil svět z ničeho a povolal všechny věci k bytí. Všechno co je, závisí na Bohu a trvá ve svém bytí jen díky tomu, že si Bůh přeje, aby to bylo (290).

Pro křesťany je stvoření světa  „společným dílem“ Nejsvětější Trojice. Je dílem Boha skrze Syna a v moci Ducha svatého. Otec je Stvořitel, Všemohoucí. „Na počátku bylo Slovo … to Slovo byl Bůh … Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic“ (srov. Jan 1,1-3) Syn je  „obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření“ (Kol 1,15), skrze nějž je všechno povoláno k bytí: „Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho“ (srov. Kol 1,16). Je prostředníkem vší tvůrčí činnosti a základem existence celého stvoření. Je „ustanoven dědicem všeho stvořeného“ (srov. Žid 1,2), neboť v něm byly všechny věci znovu pojmenovány, sjednoceny (srov. Ef 1,7-10) , aby byl „… Bůh všechno ve všem“ (srov. 1 Kor 15,28).  Duch svatý pak všecko udržuje a spojuje, je to on, kdo dává život (srov. Jan 6,63); (291; 292).   Bůh tvořil a stvořil vesmír a nás. Oslavujme Ho za to! „ Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných /slavných / činech.“ (Iz 43,21). Bůh ustanovil Spasitele, pro sebe, pro své jméno, pro svou chválu. „Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky! Amen.“ (Řím 11,36)  A Jeho nejvyšší sláva spočívá ve stvoření nového člověka (293). Je jen Jeden kdo zasluhuje slávu, Ten, kdo stvořil všechno, včetně těch, kteří Jej oslavují (294).Věříme, že Bůh stvořil svět s láskou a podle své moudrosti. „Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi moudře učinil…“ (Žalm 104,24). S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání.  (Mdr 9,9); (295).Příčinou světa je Bůh, a tedy v žádném případě náhoda. Nejen původ světa, ale ani jeho vnitřní řád a účelnost není výsledkem „beze smyslu“ působících faktorů. Věříme, že ke stvoření Bůh nepotřebuje nic předem existujícího ani žádné pomoci, tvoří svobodně „z ničeho“ (I. vat. koncil); (296). Naše víra je dosvědčena v Písmu a je plná příslibů a naděje  - srov. 2 Mak 7,22-23 a 7,28;  (297). Proto může Bůh i hříšníkům dát nový život duše a zesnulým při vzkříšení život těla, tedy učiní „nové stvoření“, neboť On „oživuje mrtvé a volá k bytí to, co není“ (srov. Řím 4,17); (298). To je Bůh, který tvoří svět uspořádaný a dobrý a dává svému stvoření  řád. Stvoření je učiněno skrze Boží věčné Slovo. Je určeno a zaměřeno na člověka, který je povolán k osobnímu vztahu s Bohem (299). „Nejsme jen nahodilým a nesmyslným produktem evoluce. Každý z nás je plodem konkrétní Boží myšlenky. Každý z nás je tu žádoucí, je milován a má tu své místo.“ (Benedikt XVI. 28.4.2005).„ My víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“ (1 Kor 8,6).Stvořitel je přítomen v nejhlubším nitru svých tvorů: „V něm žijeme, hýbáme se a jsme…“ (Sk 17,28); (300). Dává nám schopnost svobodně jednat a vede nás k cíli do blaženosti království nebeského (301).Stvořením světa a člověka vydal Bůh svědectví o své všemohoucí lásce a moudrosti   a první zvěst o svém plánu, který vrcholí v novém stvoření v Kristu (srov. 2 Kor 5,17).I když dílo stvoření je přičítáno zvláště Otci, je stejně pravdou víry, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jediným a nerozdílným principem stvoření.  Bůh stvořil svět svobodně svým slovem přímo a bez jakékoliv pomoci, aby člověk měl účast na jeho lásce, pravdě, dobrotě a kráse. My lidé jsme cílem a vrcholem Božího stvoření (srov. Gn 1,27-28). My lidé jsme cílem Božího plánu vykoupení, cílem seslání Božího Syna a Božího dědictví věčného života. A my lidé máme nebe jako předem daný cíl.                                                   

Matonick.