SLOVO PÍSMA K 13. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 30.6.2024

Ze čtení knihy Moudrosti plyne poznání, že člověk byl  Bohem  stvořen  k nesmrtelnosti. I když darem věčného života člověk pohrdl a upadl do hříchu a smrti, zůstává v naději. Bůh totiž může i hříšníkům dát nový život duše a zesnulým při vzkříšení oživit jejich těla. Tedy učinit „nové stvoření“. Moudrý je ten, kdo nezapomíná, že je tvorem, který vzešel z Hospodinových rukou, a že neustále Stvořitelovu pomoc potřebuje.

Čtení z knihy Moudrosti. Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci. (Mdr 1,13-15;2,23-25).

Ze druhého čtení  (2 Kor 8,7-9.13-15): Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujte vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: `Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.'

V listě Korinťanům se apoštol Pavel zabývá otázkou, jak projevit štědrost pro potřebné spolubratry v jeruzalémské církevní obci. Vytrvale povzbuzuje k uskutečnění sbírky a ve svých výzvách poukazuje na bohatství, které plyne ze života v Ježíši Kristu, stvořiteli veškerého dobra. Křesťané v Korintu si budou moci ověřit, jak hojná milost vzejde z jejich projevů upřímné lásky k chudobným bližním.

Evangelium (Mk 5,21-43):  Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k tomu představeného synagogy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. Lidé byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Markovo evangelium doplní dvě předcházející čtení o další doklady životadárné moci Syna Božího, který je Bohem živých, Pánem, Dárcem života a zdraví. On je Stvořitelem všeho. Všechno co je,  přetrvává jen díky tomu, že si přeje, aby veškeré bytí světa ve víře v něho mělo účast na jeho lásce, pravdě, dobrotě a kráse.

Odkaz  na  liturgické  texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě  slova    13.neděle v mezidobí  30.6.2024.

1. čtení: Mdr 1,13-15;2,23-25

Mezizpěv – Žl.30,2+4.5-6.11-12a+13b  Odpověď:Chci tě oslavovat Hospodine,neboť jsi mě vysvobodil.

2. čtení: 2 Kor 8,7-9.13-15

Evangelium: Mk 5,21-43

Podle projektu ČBK „UČÍCÍ SE CÍRKEV“ : viz odkaz  na vypracované TÉMA 299 „BŮH  STVOŘITEL“  k 13. neděli v mezidobí 30.6.2024.