18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ – 4.8.2019
Liturgické texty k bohoslužbě slova
Říká-li se o něčem, že je to „marnost“, znamená to, že jde o něco mlhavého, pomíjejícího, o jakousi prchavou nejistou skutečnost. Autor Kazatele slovo marnost používá často ve svých úvahách o člověku, o jeho skutcích a o věcech vůbec. Text prvního čtení, připravuje cestu čtením následujícím. Úvaha Kazatelova nás vede k aktuálnějšímu hledání opravdových hodnot v oblasti duchovní, významných pro naši spásu, které se rodí ze vzájemného vztahu lásky s Bohem.
1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23: Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
Minulou neděli jsme vyslechli čtení z listu apoštola Pavla Kolosanům. Byla v něm obsažena zpráva o universálním plánu spásy, který hodlá Bůh v dějinách uskutečnit. Ústřední postavou plánu je osoba samotného Krista, z něhož vychází veškeré „bohatství božské slávy“. Pavel píše, že Kristus je v nás jedinou nadějí na věčnou spásu. Dnešní apoštolův text zprávu rozvíjí o důraz na důležitost dokonalého splynutí s Ježíšem, na odmítnutí vlastních hříšných návyků a na hledání Pána, neboť náš život s Kristem dnešní i budoucí je skrytý v Něm. A o Bohu je třeba nejen takto mluvit, ale Ho i milovat.
2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11: Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.
Poselství Lukášova evangelia, navazující na předcházející texty, je o marnosti tohoto světa a lidských skutků vůbec. Neprodlouží život tomu, kdo je vykonal, a samy jsou pomíjivé. Majetek i život, v němž ho můžeme získat a užívat si ho, jsou obojí dar Boží. Člověk je povolán být bohatý před Bohem. To znamená, má hledat především Boží království a jeho spravedlnost.
EVANGELIUM Lk 12,13-21: Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!" Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?" Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má." Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘ Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."
Jak mluvit o Bohu
je téma 368 ke dnešní katechetické homilii podle projektu ČBK „Učící se církev“ s odkazem na znění dnešního 2. čtení Kol 3,1–5.9–11 a Katechismus katolické církve (KKC) 39–43; YOUCAT 6.
a) východisko pro dialog s nevěřícími a jinými náboženstvími
b) Bůh nás přesahuje. Slova jsou nedostačující
Církev učí, že Bůh, počátek a cíl všech věcí, může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu. Člověk má tuto schopnost, protože je stvořen „k Božímu obrazu“ (36).
YOUCAT otázka 6: Lze Boha definovat nějakými pojmy? Dá se o něm vůbec smysluplně mluvit? Odpověď: Přestože my lidé jsme bytosti s vlastními hranicemi a ačkoliv se Boží velikost nikdy nevměstná do našich omezených lidských pojmů, můžeme o Bohu mluvit správným způsobem.
Východisko pro dialog s nevěřícími a jinými náboženstvími.
Tím, že církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha, vyjadřuje svou důvěru, že může mluvit o Bohu ke všem lidem a také se všemi lidmi. Toto přesvědčení je východiskem jejího dialogu s ostatními náboženstvími, s filosofií a vědami, a také s nevěřícími a s ateisty (39).
Protože naše poznání Boha však je omezené, je stejně omezená i naše řeč o Bohu. Každé slovo o Bohu tedy vyslovujeme s výhradou, že naše lidská řeč není přiměřená Boží velikosti. Proto máme zapotřebí neustále tříbit a opravovat své výpovědi o Bohu (40). Všichni tvorové mají určitou podobnost s Bohem, obzvláště člověk stvořený k Božímu obrazu a podobě. Všemožné dokonalosti tvorů (jejich pravda, dobro, krása) zrcadlí tedy nekonečnou dokonalost Boha. Těmito vlastnostmi jsou obdařeni zejména Panna Marie, světci a světice všech dob. Seznámením s jejich vztahem k Bohu se k poznání Boha přibližujeme. Proto můžeme mluvit o Bohu, „neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich Stvořitele“ (Mdr 13,5);(41).
Bůh nás přesahuje. Slova jsou nedostačující.
Bůh přesahuje každého tvora. Je tedy třeba očišťovat naši řeč od všeho, co je v ní omezujícího, obrazného a nedokonalého, abychom nesměšovali Boha „nevýslovného, nepochopitelného, neviditelného, nepostižitelného“ s našimi lidskými představami. Naše lidská slova jsou vždy nedostatečná k vyjádření Božího tajemství (42). Mluvíme-li takto o Bohu, naše řeč se vyjadřuje zajisté lidským způsobem, ale zároveň se skutečně dotýká samého Boha, aniž by ho však mohla vystihnout v jeho nekonečné jednoduchosti. Je nutno si totiž uvědomit, že „mezi Bohem a tvorem nelze postihnout nějakou podobnost, aniž by nebylo nutno mezi nimi zaznamenat ještě větší nepodobnost“, a že „nemůžeme pochopit, jaký Bůh je, ale pouze jaký není a v jakém vztahu se k němu nacházejí jiné bytosti“ (Sv. Tomáš Akvinský); (43).
Vypracoval Matonick
Všechna vypracovaná témata šestiletého projektu ČBK jsou uložena na www. Učící se církev - Signály - Matonick
To je jednoduché, Slovo a Skutky musí jít spolu ruku v ruce. To je právě problém pro mnohé křesťany, protože když se neřídí Božím Slovem, tak to udělá v jejich životě hroznou neplechu.
To máte určitě pravdu. S tím s Vámi souhlasím. Jenom bych dodal, že v tom článku mi šlo o slovo naše, lidské (nikoliv Boží, ale o Bohu), tedy s malým s.
Já v tom vidím analogii. Když se řídím Božím Slovem, pak jsou i moje slova v souladu se Slovem. Mohl jsem to napsat složitěji: Slovo, slovo a Skutky musí jít spolu ruku v ruce. Ale to už tak jednoduše nezní. Pokud moje skutky jsou v souladu s Božím slovem, pak moje Slova a Skutky mohu psát s velkým písmenem, protože je nečiním sám od sebe, ale Duch Svatý, který je ve mě je činí.
To co píše Akvinský o Bohu lze použít i na realitu jako takovou. Nahradíte-li slovo Bůh slovem realita, dává to "smysl". Samozřejmě je třeba vypustit takové blbosti jako třeba: nekonečná dokonalost.
"Tím, že církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha, vyjadřuje svou důvěru, že může mluvit o Bohu ke všem lidem a také se všemi lidmi. Toto přesvědčení je východiskem jejího dialogu s ostatními náboženstvími, s filosofií a vědami, a také s nevěřícími a s ateisty (39)."
Tradovaný klam.* Jsou to různě úrovně. Mluvené slovo VS text. Pointa: text může být i upletený svetr, jenomže pak je tu další úroveň takový text je vlastně obraz.
*Tento klam velmi dobře paroduje Werner Herzog v díle Aguirre, hněv boží.
Film Wernera Herzoga AGUIRRE, HNĚV BOŽÍ vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa. Skupinku průzkumníků vede Aguirre. Posedlý chamtivostí a šílený touhou po moci se chopí velení, prohlásí se za Boha a jeho hněv a zabije každého, kdo se mu postaví. Jeho neochvějná žízeň po slávě z něj nakonec učiní šílence, který velí jen voru plnému mrtvol a povykujících opic.
Nezdá se mi, že by režisér Herzog (ve filmu herec Klaus Kinský) tím měl ve svém díle zrovna v úmyslu parodovat učení katolické církve o tom, jak mluvit o Bohu.
Hezké, vypsal jste anotaci k tomu filmu. Pokud jste film viděl, tak to bylo zbytečné. Pokud jste film neviděl, dává ta anotace "smysl".
Samo osobě ještě není handicap pokud jste film neviděl. Handicap je až to, kdy předpokládáte, že výsledný tvar díla, jehož autorem je takové zlobivé dítě jako Herzog, bude slepě kopírovat nějakou přiloženou anotaci.
Klaus Kinski u Herzoga nikdy nepředstavoval herce. Herzog co by potulný kejklíř si sebou Kinského vozil jako tajemné divoké zvíře, které ovládá, i když jak pravý legenda, byla situace, kdy byl připraven jej utratit.
Aguirre, hněv Boží
•
Aguirre, der Zorn Gottes
•
Aguirre, the Wrath of God
Dobrodružný / Drama / Historický / Životopisný
Západní Německo, 1972, 95 min
Režie:
Werner Herzog
Scénář:
Werner Herzog
Kamera:
Thomas Mauch
Hudba:
Popol Vuh
Hrají:
Klaus Kinski,
Z životopisu Herzoga: Jeho komorním hercem byl po celou dobu tvorby Klaus Kinski. Jeho citáty o Klausu Kinském: "Lidé si myslí, že náš vztah byl láska/nenávist. Ano, nemiloval jsem ho, ale taky nemůžu říct, že jsem ho nenáviděl. Měli jsme k sobě vzájemný respekt, i když jsme oba plánovali toho druhého zabít.". "Každý šedivý vlas na mé hlavě je kvůli Kinskému“.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.