MOCÍ MILOSTI DUCHA SVATÉHO MŮŽEME BÝT OSPRAVEDLNĚNI - ZE SLOVA K BOHOSLUŽBĚ 2. NEDĚLE PO NAROZENÍ PÁNĚ 2.1.2022

Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: "Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!  Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu.  Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.(Sírachovec 24,1-4.12-16)  –  Z  prvního čtení . 

Text prvního čtení z knihy Sirachovcovy je chvalozpěvem na Boží moudrost. Ta vychází přímo od Boha a přebývá uprostřed Izraele .Je tato moudrost něco, nebo někdo? Ztělesněná moudrost, kterou Nový zákon vidí v osobě Ježíše Krista, opěvuje všemohoucnost a svrchovanost Stvořitele. Zjevuje, že je s Ním nerozlučně spjata. Ztotožňuje se s Božím Slovem, které od počátku bylo, je a navěky  bude silou, která tvoří, zjevením, které vše osvěcuje, mocí milosti Ducha svatého každého může oživit a ospravedlnit. 

Ze  druhého čteni:    Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu.( Efezským 1,3-6 )

I ve druhém čtení zazní tóny úchvatného chvalozpěvu - tentokrát od apoštola Pavla. Jejich vyslechnutí  nás přiblíží k pochopení nebetyčného významu Boha Otce, jeho Syna a Ducha svatého v dějinách spásy lidstva. Hymnus poukazuje na základní zákon, který nás na cestě k ospravedlnění doprovází. Je jí velkodušná Boží dobrotivost a láska ke člověku. 

Z evangelia : Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.   ( Jan 1,1-5).

Úvodní verše Janova evangelia poetickým způsobem představují Ježíše – Boží slovo,  existující od věčnosti ve třech etapách dějin spásy. Vstoupilo do nich při stvoření, aby později  přijalo lidství. Tváří tvář Pánu Ježíši je člověk postaven před životní rozhodnutí: odmítnout jej, nebo přijmout, nevěřit mu, nebo uvěřit. Kdo uvěří, je s mocí Ducha svatého ospravedlněn a stává se Božím dítětem.

Ke všem čtením jsou komentáře a liturgické texty směrovány k dnešnímu tématu  137 - UČÍCÍ SE CÍRKEV: „PŘIVLASTNĚNÍ  OSPRAVEDLNĚNÍ“ .

Odkazy na liturgické texty z Písma k bohoslužbě slova   na 2. neděli po Narození Páně 2.1.2022: 

1. čtení: Sírachovec 24,1-4.12-16

Žalmy:  147, 12-12.14-15.19-20 ,  odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

2. čtení:   Efezanům 1,3-6.15-18

Evangelium: Jan 1,1-18