DO SVÉHO CHRÁMU PŘICHÁZÍ PANOVNÍK, JEHOŽ HLEDÁTE, A ANDĚL SMLOUVY, PO NĚMŽ TOUŽÍTE - ZE SLOVA BOHOSLUŽBY KE SVÁTKU UVEDENÍ PÁNA DO CHRÁMU - STŘEDA 2.2.2022

Toto praví Pán Bůh: „Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví. (Malachiáš 3 )  –  Z  prvního čtení. 

Text úryvku z knihy proroka Malachiáše, byl původně vztahován na Jana Křtitele, ale současná liturgie vidí veslavnostním příchodu Božího posla, nebeského anděla, přípravu na uvedení Krista do chrámu. Toho, který navždy urovná vztahy mezi Bohem a lidmi. 

Ze   druhého čteni:   ( Židům 2,14-18 )Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

Základní myšlenku čtení z  listu Židům tvoří autorovo pojetí prostřednictví Ježíše mezi lidmi a Bohem. Kristus svým osobním utrpením a svou obětí zachraňuje ty, s nimiž ho váže bratrství uskutečněné jeho vtělením do světa. Jako dokonalý prostředník ideálně plní své sjednocující poslání mezi Bohem a člověkem. Ježíš, se nám totiž ve všem připodobnil, protože je pravým člověkem. Je však také Božím Synem, je Bůh, takže jím bylo dokonale propojeno spojení mezi lidstvím a božstvím.

Z evangelia : Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli (Ježíše) do chrámu, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: `Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!' Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha: „Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“ Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lukáš  2). 

Chvalozpěv proroka Simeona z Lukášova evangelia je prozářen světlem. Středem hymnu je Kristus uvedený do božího chrámu. On se stal tím ústředním světlem, které nezáří na cestu jenom historickému Izraeli, ale celému světu. Prorok objevuje v Ježíšovi "prostředníka spásy". Kristus je živá a ztělesněná spasitelná Boží láskak člověku. Ježíš je znamením, kterému mnozí odporují, ale miliony lidí na něm staví svůj život. 

Na dnešní slovo k bohoslužbě   navazuje téma  143 - UČÍCÍ SE CÍRKEV: „JEŽÍŠ ZNAMENÍM ODPORU I SOUHLASU“viz.   

Odkaz na kompletní  liturgické texty  z lekcionáře k bohoslužbě  slova na středu  2.2.2022.  (Níže uveden jen základní přehled).

1. čtení:  Malachiáš  3,1-4

Žalmy:  24,7.8.9.10,  odpověď:  Hospodin zástupů, on je král slávy!

2. čtení:  Židům 2,14-18

Evangelium:   Lukáš 2,22-40