VŠECHNO JE MOŽNÉ TOMU KDO VĚŘÍ – Z BOHOSLUŽBY SLOVA - PONDĚLÍ PO 7. NEDĚLI 21.2.2022

Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať tedy ukáže ušlechtilým chováním, že umí jednat jemně a moudře! Kde totiž vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji  semeno, jehož plodem je spravedlnost. Z  prvního čtení  ( Jakub 3 ).

Adresáti Jakubova listu jsou křesťané pocházející ze židovství, kteří se účastní společných shromáždění a utvářejí místní církve. Mnozí z nich  se považovali za učitele, a proto Jakub po napomenutí , aby ovládali svůj jazyk, jimnyní klade otázku: „Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný?“ Jde o moudrost, a tak autor listu klade proti sobě dva druhy moudrosti: pozemskou a nebeskou. Z toho pak vzchází dvojí výsledek: nevraživost a pokojné soužití. Pozemská moudrost je zlá a rozděluje. Naopak moudrost, která přichází od Boha , koná dobro, vyznačuje se pokojem, schopností uzdravovat tělo i duši člověka, opravdovým milosrdenstvím a vede k naději v Boží spravedlnost  v boji proti duchu zla. 

Z  evangelia:( Marek 9 ):    „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna. Má v sobě ducha němoty. Když ho popadne, srazí ho k zemi a on má pěnu na ústech, skřípe zuby a strne.  Můžeš-li něco, měj s námi slitování a pomoz nám!“ Ježíš mu odpověděl: „Můžeš-li!? Všechno je možné tomu, kdo věří!“ Otec toho chlapce hned zvolal: „Věřím! Pomoz mé slabé víře!“ Když Ježíš viděl, že se lid sbíhá, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji: Vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“ Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel. Chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí mysleli, že umřel. Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on vstal. Učedníci se ho zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Odpověděl jim: „ Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“

Od začátku se Markovým evangeliem prolíná zásadní téma: důležitost víry v Ježíše. Máme před sebou vyděšeného otce a těžce nemocné dítě. Ale přítomní učedníci jsou také svým způsobem nemocní.  Argumentují, diskutují a křičí, ale není v tom moudrost.  Lidem i učedníkům podle Ježíše chybí víra. Mají věřit a modlit se. Víra chlapcova otce je neúspěchem učedníků otřesena a oslabena, ale Ježíš jej žádá o větší důvěru. Osloví tedy Ježíše ze zbytku své víry touto mocnou modlitbu: „Věřím; pomoz mé nedověře!“ Ježíš reaguje okamžitě. Naše víra většinou není tak velká, že bychom dokázali uzdravovat jako Ježíš. Ale je dost velká na to, abychom viděli všechno dobré, co Bůh mezi námi koná, abychom měli naději. A proto se máme Bohu otevřít v modlitbě. Už v tomto čase dokáže naše víra zázraky. Ale i tehdy, když nedokáže, je naše víra stále dost silná na to, aby v naději a modlitbě očekávala od Boha uzdravení a vedla k šťastnému  zakončení všeho, na čem nám záleží.

Odkaz  na  kompletní liturgické texty  z lekcionáře  k  bohoslužbě slova na pondělí 21.2.2022.  (Níže je uveden jen jejich základní přehled).

1. čtení:  Jakub  3,13-18

Žalmy:   19,8.9.10.15 , odpověď:  Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.

Evangelium:Marek  9,14-29