PŘI JEŽÍŠOVĚ JMÉNU MUSÍ POKLEKNOUT KAŽDÉ KOLENO NA NEBI, NA ZEMI I V PODSVĚTÍ - Z BOHOSLUŽBY SLOVA - KVĚTNÁ NEDĚLE - 10.4.2022

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.Z  prvního čtení  (Izaiáš 50 ).

Kdo z nás by nechtěl být schopen utěšovat a povzbuzovat druhé? Zvlášť v současné situaci, kdy na nás doléhají hrůzy války a setkáváme se s těmi, kteří k nám před válkou uprchli nebo kteří jsou pohlceni obavami. Slova proroka Izajáše o Božím služebníku nám ukazuji, jak k tomu dospět. Chceme-li mít dovedný jazyk, je potřeba otevřít sluch. Naše slova mohou byt chlácholivá, mohou odvést pozornost od trápení k něčemu pozitivnějšímu, na chvíli utěšit. Naproti tomu Bozi slovo, může životni situace zásadně změnit. Než začneme mluvit ve snaze někoho potěšit či povzbudit, je důležité poslouchat, co nám samým k tomu říká Bůh. „Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás utěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha." (2 Kor 1, 3 - 4).

Ze  druhého čtení ( Filipanům 2 ): Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

 Služebník, o kterém se píše v tomto hymnu, je povolán, aby byl vystaven ponížení a utrpení, a tak přinesl odpuštění hříchů mnohým. Apoštol Pavel zde nechce dopodrobna rozebírat teologické záležitosti Ježíšovy osoby. Jeho cílem není obhajovat dvojí přirozenost v Kristu, ale velebit Krista Ježíše, který sám sebe vydal, když se zřekl všech výsad, které měl. Zřeknutí bylo tak radikální, že se vzdal i svého božského způsobu bytí a postavení – a stal se tak podobným lidem. Kristus nechtěl trvat na svém božství, nešlo mu ani o slávu či důstojnost. Co bylo jeho vlastní, dal k dispozici a stal se pouhým služebníkem. Ježíš přijal způsob života obyčejného člověka. Vědomě a dobrovolně se podřídil všem omezením lidského života, a to včetně smrti. Nesmrtelný Bůh se stává člověkem se vším všudy a přijímá na sebe i smrt. Tato smrt nám všem přinesla spásu. Bez Ježíšova ponížení, bez přijetí potupné smrti na kříži by lidstvo dál čekalo na vykoupení.

Z  evangelia ( Lukáš 22): Pašije.  Umučení našeho Pána Ježíše Krista podle Lukáše. Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled.

V Lukášově evangeliu čteme o odsouzení, utrpení a smrti Ježíše Krista. Text je tematicky stejný jako první část hymnu z listu Filipanům.

Odkaz  na  kompletní  liturgické texty  z lekcionáře  kbohoslužbě  slova na Květnou neděli  10.4.2022.  (Níže je uveden jejich základní přehled).

1. čtení:   Izaiáš 50,4-7

Žalmy:  22,8-9.17-18a.19-20.23-24, odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?   

2. čtení:   Filipanům 2,6-11

Pašije  Lukáš 22,14-23,56