Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Vyvedu je z národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v údolích i na zemských lučinách. Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam v dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.“Z prvního čtení (Ez 34,11-16 ).
Čtení z knihy proroka Ezechiela obsahuje všemožné odstíny obrazu Boží něžné pozornosti vůči lidem. Díky Boží milosti a láskyplnému vztahu k člověku a díky působení Ducha svatého na duši člověka po celou dobu lidské existence, mohl mnohý z nás získat trvalou a pevnou dispozici konat dobro.
Ze druhého čtení (Řím 5,5-11 ): Bratři! Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.
V době, než za nás Ježíš zemřel, byli všichni lidé velkými hříšníky. Když Apoštol Pavel v úryvku z listu Římanům přemítá o velikonočních událostech, uvažuje o nich ve světle Kristovy lásky k lidem, která je i nám „vylita“ do srdce Duchem svatým.Jeho působením získáváme řadu základních lidských ctností jako je moudrost, spravedlnost, statečnost a mírnost, vyrůstajících ze ctností božských, kterými jsou víra, naděje a láska. Ty pak tvoří základ mravního života křesťana, zaručujícího nám odpuštění.
Z evangelia (Lk 15,3-7 ): Ježíš pověděl farizeům a učitelům Zákona toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: `Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.' Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti, kteří obrácení nepotřebují.“
Apoštol Lukáš nám v evangeliu předkládá podobenství, jehož hlavní postavou je opět laskavý pastýř, se kterým jsme se setkali v prvním čtení. I zde výrazy zvolené Ježíšem naznačují, jak hlubokoulásku má Bůh ke člověku, byť zdánlivě pro hřích ztracenému. Každý z nás, kdo se k Bohu s vírou v Ježíše Krista obrátí, dříve nebo později může s pomocí Ducha svatého vést ctnostný život, uschopňující ho, aby žil v důvěrném vztahu ke Svaté Trojici.
Odkaz na liturgické texty z lekcionáře k bohoslužbě slova na pátek 24.6.2022.
1. čtení: Ez 34,11-16
Žalmy: Žl 23,2-3a.3b-4.5.6, odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
2. čtení: Řím 5,5-11
Evangelium: Lk 15,3-7
Na slovo SLAVNOSTI NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV tématem: „CTNOSTI A DARY DUCHA SVATÉHO “ - viz.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.