Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni.“Z prvního čtení (Zach 12,10-11).
Výrok Hospodinův, zachycený autorem v knize proroka Zachariáše, pochází z období válek a rozbrojů, vedených proti Bohem vyvolenému národu Izraele ve starozákonní době. Vyjadřuje Boží příslib milosti, jako náznak budoucích věcí. Je pouhým předobrazem Kristova zákona milosti, který bude definitivně uzavřen mezi lidstvem a Božím Synem na Golgotě. Tehdy se stane novou duchovní skutečností, milostí samou, totiž novou smlouvou– zákonem, jímž je Kristus sám.
Ze druhého čtení (Gal 3,26-29): Bratři! Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.
Apoštol Pavel v listě Galaťanům nalézá Boží naplnění starosmluvního slibu v Kristu jakožto hlavy národa duchovního, kterým je církev. Ježíš Kristus a jeho tělo je ten jediný a pravdivý společný jmenovatel, jenž sjednocuje celou bibli, obě vůle. Nová smlouva je uzavřena s nověstvořeným, novězrozeným duchovním lidem, s Církví – s Izraelem Božím, jenž je složen jak z etnických židů tak pohanů.
Z evangelia (Lk 9,18-24 ):Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“
Apoštol Lukáš v evangeliu zaznamenal Ježíšovo přání směřované k učedníkům, aby si upřesnili význam role, kterou Kristus zaujal ve vztahu společenství nově vznikající církve k Bohu. Ježíš chtěl, aby si jeho učedníci uvědomili, že on sám je prostředníkem nové smlouvy mezi lidmi a Bohem, že je tím pravým Mesiášem, o němž psali Mojžíš a proroci. Chtěl jim vštípit vědomí , že slíbený cíl staré smlouvy se stává skutečností a je v jeho osobě naplněn ve smlouvě nové.Že dospělá Církev, Kristovo tělo, má nového kněze a zákonodárce, kterého poslouchá. On je nad Mojžíše i proroky. On po svém ukřižování a vzkříšení bude sedět na královském trůnu a spolu s nimi bude panovat ve svém království.
Odkaz na liturgické texty z lekcionáře k bohoslužbě slova na neděli 19.6.2022.
1. čtení: Zach 12,10-11
Žalmy: 63,2.3-4.5-6.8-9, odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
2. čtení: Gal 3,26-29
Evangelium: Lk 9,18-24
Na slovo 12. neděle v mezidobí navazuje projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV tématem: 165 „ VĚŘÍM V CÍRKEV “ - viz.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.