VÍRA JE PODSTATA TOHO, V CO DOUFÁME, JE PŘESVĚDČENÍ O VĚCECH, KTERÉ NEVIDÍME – Z BOHOSLUŽBY SLOVA – 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7.8.2022

Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal. Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.Z  prvního čtení (Mdr 18,6-9). 

V dnešním čtení z knihy  Moudrosti  pisatel připomíná některé okamžiky z velké události noci, v níž došlo k exodu, k vyjití  izraelského národa z egyptského otroctví,   a byl započat  jeho návrat do vlasti. Tímto způsobem chce autor veršů posílit a povzbudit víru svého lidu v obtížné historické situaci  zaslíbeními  učiněnými Hospodinem, neboť víra v Boha a v jeho konání je nezbytná pro cestu lidu ke spáse. 

Ze  druhého čtení( Žid 11): Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: `Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

I kapitola z listu Židům apoštola Pavla se soustředí na zdůraznění významu  důvěry v Boží zaslíbení. Na vzájemně propojených osudech praotce Abraháma a jeho ženy Sáry můžeme vidět, co znamená patřit mezi muže a ženy víry. Oběma se dostalo stejného zaslíbení, oba dostali od Boha mimořádný dar, oba před Bohem zaujali postoj víry, v obou také příslib Boží dojde naplnění.

Z evangelia (Lk 12 ): Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: `Můj pán hned tak nepřijde,' a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

Lukášovo evangelium začíná jedním z nejkrásnějších Ježíšových prohlášení, které nám může být světlem, poučením, posilou naděje a darem na naší cestě nadpřirozené víry. 

Odkaz  na    liturgické texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na  neděli 7.8.2022.  

1. čtení: Mdr 18,6-9

Žalmy: 33,1+12.18-19.20+22,  odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

2. čtení:  Žid 11,1-2.8-19

Evangelium:   Lk 12,32-48

Na  slovo bohoslužby  19. neděle v mezidobí navazuje 

projekt ČBK UČÍCÍ SE CÍRKEV tématem 175: „DAR NADPŘIROZENÉ VÍRY“- viz