ČLOVĚK ODCHÁZÍ DO SVÉHO VĚČNÉHO PŘÍBYTKU. PAK SE VRÁTÍ PRACH DO ZEMĚ, ODKUD VZEŠEL, A DUCH SE VRÁTÍ K BOHU, KTERÝ HO DAL - Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SOBOTA PO 25. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 24.9.2022

Raduj se, jinochu, ve svém mládí, ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství. Jdi tam, kam tě vede tvé srdce, sleduj to, co těší tvé oči, ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů. Vzdal starost ze svého srdce, zažeň bolest ze svého těla, neboť mladost a bujarost je marnost. Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí, než přijdou zlé doby a dostaví se léta, o kterých řekneš: „Nemám je rád“, než se zatmí slunce a světlo, měsíc a hvězdy, než se s deštěm mraky navrátí, kdy se budou chvět strážci domu, kdy se shrbí silní muži, přestanou pracovat prořídlé mlečky a zatmí se těm, kdo hledí z oken, zavřou se dveře navenek, zastaví se trylek ptáka a zmlknou všichni zpěvaví ptáci. I z výšek bude strach a bázeň z cesty, neboť člověk odchází do svého věčného příbytku, naříkači již obcházejí po ulicích. Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel, a duch se vrátí k Bohu, který ho dal. Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost.Z prvního čtení  (Kaz 11,9-12,8).

Pisatel knihy Kazatel si klade otázku, jaký smysl má lidský život, když všecko ubíhá tak strašně rychle směrem ke starobě a umírání. Popisuje svým nemilosrdně pravdivým způsobem, jak člověka přemáhá stárnutí. Stáří s sebou nese svá rizika a někdy mívá dramatickou podobu, především když následuje po prázdném a marném životě. K tomu autor veršů doporučuje, abychom pamatovali na svého Tvůrce už ve dnech svého mládí. Nikoliv však , abychom urvali ze života co nejvíc („carpe diem“). Je třeba žít intenzivně a neodkládat to, co je pravdivé, užitečné a správné. Pozitivně hodnotit malé i velké radosti, které je třeba přijímat s projevy vděčnosti a díkůčiněním  Bohu Stvořiteli za jeho dary. Z toho pak vzchází schopnost těšit se z toho, co nám bylo darováno, vnitřní harmonie a pokoj, duše prozářená vděčností , protože všechno svědčí o velikosti našeho Spasitele.

Z  evangelia (Lk 9,43b-45 ): Když se všichni divili tomu, co Ježíš konal, řekl svým učedníkům: „Vy si dobře povšimněte těchto mých slov: Syn člověka bude vydán lidem do rukou.“ Oni však té řeči nerozuměli; její smysl zůstal pro ně zahalen, takže to nepochopili. Báli se ho však na to zeptat.

Zatímco všichni žasnou nad tím, co Ježíš konal, on se opět vrací k tomu, že své učedníky  připravuje na nadcházející konec svého lidského života. Na utrpení, které ho očekává na kříži. Pro všechny, kteří věří v jeho učení, je třeba pochopit, jaký je smysl a význam těchto okamžiků. Přijmout kříž znamená přijmout to nejzářivější a také nejpřekvapivější na zjevení živého Boha. Kříž není pouze jednou z událostí dějin spásy, je to jádro celého zjevení. Učedníci tomu však nerozumějí. Porozumějí tomu ale později, ve světle vlastních životních zkušeností. Osud učedníka je úzce spjat s osudem jeho učitele. Tušili to a hrozili se toho. 

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na sobotu 24.9.2022.

1. čtení: Kaz 11,9-12,8

Žalmy: Žl 90,3-4.5-6.12-13.14+17ab,   odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Evangelium: Lk 9,43b-45