CO MÁ ČLOVĚK Z CELÉ SVÉ NÁMAHY, S KTEROU SE PLAHOČÍ POD SLUNCEM?- Z BOHOSLUŽBY SLOVA – ČTVRTEK PO 25. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 22.9.2022

Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním, ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: Hle, to je nové dávno to bylo v dobách, které byly před námi. Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat.Z prvního čtení  (Kaz 1,2-11).

„Všechno je marnost“ , tak odpovídá kniha Kazatel, když hledá smysl života. Takový je život člověka, protože je pomíjivý, plný zdánlivostí a také absurdit.  Na světě se setkáváme s křiklavým kontrastem mezi pomíjejícností lidského života a trvalostí stvořeného světa. Vždycky tu existovalo omezení života smrtí.  A text knihy Kazatel člověku připomíná tuto trpkou pravdu o jeho životě a o marnosti většiny věcí, které mylně považuje za veledůležité.Pro křesťana  však je poznání marnosti světa pouze prvním krokem , po němž musí následovat další. Je to jistota, že z této nicotnosti lze zbudovat všechno, pokud ji zaměřujeme k Bohu. Vědomí o skutečnosti vzkříšení Ježíše vrhá na  naše uvažování docela nové a předtím nevídané světlo. Smrt je poražena, nicotnost proměněna, životu je navrácen smysl. 

Z  evangelia (Lk 9,7-9): Údělný kníže Herodes uslyšel o všem, co se událo, ale nevěděl, co si má myslet, protože jedni říkali o Ježíšovi, že to Jan byl vzkříšen z mrtvých, druzí, že se objevil Eliáš, jiní, že vstal některý z dávných proroků. Herodes však řekl: „Jana jsem přece dal stít. Kdo je tedy ten, o kterém slyším takové věci?“ A snažil se ho uvidět.

Herodes je vzdělaný muž. Je však zmaten. Kdo je vlastně ten Ježíš, o němž se tolik hovoří? Je patrné, že lidé té doby dokázali pochopit něco z pravé Ježíšovy velikosti. Jejich chybou ale bylo, že Ježíše poměřovali postavami z minulosti. Ježíš však představuje zásadní novost. Běh událostí Herodovi dopřeje Ježíše spatřit, nedokáže však porozumět zhola ničemu. Je zcela uzavřen vůči Božím záležitostem. Víra v Boha  se však takto nerodí a není pro lidi jako Herodes.

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na čtvrtek 22.9.2022.

1. čtení: Kaz 1,2-11

Žalmy: Žl 90,3-4.5-6.12-13.14+17ab,   odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení.

Evangelium: Lk 9,7-9