KOMU SE PODOBÁ KAŽDÝ, KDO KE MNĚ PŘICHÁZÍ A MOJE SLOVA SLYŠÍ A PODLE NICH JEDNÁ ?- Z BOHOSLUŽBY SLOVA – SOBOTA PO 23. NEDĚLI V MEZIDOBÍ 10.9.2022

Moji milovaní, utíkejte před modloslužbou! Uvažte sami, co říkám. Kalich požehnání, který žehnáme – není to účast v Kristově krvi? Chléb, který lámeme – není to účast v Kristově těle? Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. Podívejte se na ty, kdo jsou původem Izraelité. Když jedí z obětovaných pokrmů, neprohlašují tím, že patří k tomuto náboženství? Co tím chci říci? Že snad maso obětované modle něco je? Nebo že modla něco je? Ne, ale říkám toto: Když pohané přinášejí nějakou oběť, obětují to zlým duchům, a ne Bohu. A já nechci, abyste se přátelili se zlými duchy. Nemůžete přece pít z kalicha Páně i z kalicha zlých duchů. Nemůžete jíst u stolu Páně i u stolu zlých duchů. Či chceme ke hněvu popouzet Pána? Copak jsme silnější než on? Z prvního čtení  (1 Kor 10,14-22).

V dnešním úryvku z listu Korinťanům věnuje Pavel pozornost tématu slavení a základním vlastnostem eucharistie. Kalich požehnání a lámaný chléb jsou znamením jednoty Kristovy církve. Člověk vstupuje do církve a je jejím údem proto, že patří Bohu, a proto, že je zakořeněn v Kristově tajemném těle.Právě kvůli eucharistii se křesťané odlišují jako společenství od každého jiného náboženského shromáždění nebo uskupení. Eucharistie je opravdu rozlišovacím znamením pravých Kristových učedníků. 

Z  evangelia (Lk 6,43-49): Ježíš řekl svým učedníkům: „Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci. Z trní nesbírají fíky ani z bodláčí nesklízejí hrozny. Dobrý člověk vydává z dobré pokladnice svého srdce dobro, ale zlý ze zlého vydává zlo. Jeho ústa mluví to, čím přetéká srdce. Proč mě oslovujete `Pane, Pane', když neděláte, co říkám? Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu. Když přišla povodeň a příval narazil na ten dům, nemohl jím otřást, protože byl dobře vystavěn. Kdo je však slyšel, a podle nich nejednal, podobá se člověku, který vystavěl dům na zemi bez základů; když na něj narazil příval, hned se zřítil – a zkáza toho domu byla úplná.“

Někteří lidé tvrdí, že mají víru, ale nežijí podle ní. Svědčí o tom plody jejich života. To, jaký je člověk, zásadně ovlivňuje způsob jeho jednání. Vyzrálé a dobré srdce je jako dobré ovoce. Ovoce, stejně jako lidský charakter, vyžaduje čas ke zrání. Představím-li si svůj život jako strom, mohu se ptát, jak je vyživován a jak žije. Jakou „vodu“ z okolní půdy nasává. Ježíš nás také pomocí obrazu stavitele domu žádá, abychom jeho slova brali smrtelně vážně. Do jaké míry vědomě stavíme my svůj život na Pánu a na jeho učení? Základy budovy jsou obvykle skryté a zdánlivě nedůležité, nemyslíme na ně. O základech naší víry nemusí vědět mnoho lidí, ale Bůh je střeží. Vážněji, než svými pozemskými domy, bychom se ovšem měli zabývat tím, kde budeme trávit věčnost.

Odkaz  na  liturgické  texty z lekcionáře  k bohoslužbě  slova na sobotu 10.9.2022.

1. čtení: 1 Kor 10,14-22

Žalmy:  Žl 116B,12-13.17-18,   odpověď: Přinesu ti oběť díků, Hospodine.

Evangelium: Lk 6,43-49